Osobnosti / cs Výtvarník Koutský: Umělé inteligenci můžeme ještě konkurovat humorem /totalni-animace <span>Výtvarník Koutský: Umělé inteligenci můžeme ještě konkurovat humorem</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/15108">Mgr. Pavla Svítková</a></span> <span><time datetime="2026-11-18T12:26:17+01:00" title="Středa, Listopad 18, 2026 - 12:26">St, 11/18/2026 - 12:26</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=50058&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="UhWXVOessEeV5BhkktkCcTnBvSGgoAG2EZZW6mpvAoI"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Filmař, režisér animovaných filmů a autor ilustrací nejen pro Univerzitu Â鶹APP. To je výtvarník Pavel Koutský, představitel tzv. totální animace.</strong></p><p><strong>Kdy jste si uvědomil, že se chcete věnovat kreslení?&nbsp;</strong></p><p>Netuším, kdy přesně, ale kreslený film jsem měl rád vždy a kreslení mě bavilo. Moji rodiče byli filmoví amatéři a vlastnili osmičkovou kameru, s jejíž pomocí se dalo animovat. Začal jsem to zkoušet už jako dítě a úplně mě to uchvátilo – ten okamžik, kdy jsem viděl, že to, co jsem nakreslil, se opravdu hýbe. Dneska, v době technologií, už to není takový nečekaný zážitek, ale tehdy byl.</p><p><strong>Co by podle vás měl umět dobrý animátor?&nbsp;</strong></p><p>Pokud bychom se zaměřili jen na profesi animátora, jeho nejbližší příbuzný je herec. Je to herectví – kreslené herectví. Animátor nemá obrázky jen rozhýbat, ale má s nimi hrát. Stejně jako herci si musí promýšlet psychologii postavy. Zní to směšně, když jde o kresleného panáčka, ale je to tak. Herci pozorují lidi kolem sebe – jak chodí, jaká dělají gesta a proč. A my musíme dělat totéž. Jen si to ještě rozdělujeme do čtyřiadvaceti obrázků za vteřinu. Pokud mluvíme o kreslené animaci, musí samozřejmě umět kreslit a zároveň se přizpůsobit výtvarnému stylu, který vyžaduje režisér.</p><p><strong>Vaše jméno je spojeno se seriálem Dějiny udatného českého národa. Jaká byla vaše role?&nbsp;</strong></p><p>Já jsem to vymýšlel. Tedy hlavně jsem to psal a režíroval, animoval jsem jen trochu. Kreslila to Lucie Seifertová.</p><p><strong>Máte velmi charakteristický výtvarný rukopis. Jak jste k němu dospěl?</strong></p><p>Postupně. Snažím se v dnešní době, která je velmi technologická a nic není nemožné, jít cestou minimalismu a zjednodušení. Věřím, že umělé inteligenci budeme moci ještě nějakou dobu konkurovat humorem. To je moje cesta. Opravdu zjednodušuji, protože ty složitější věci už dnes dělají stroje.</p><p><strong>Řešíte vstup umělé inteligence do světa animace a ilustrace?</strong></p><p>Spousta animátorů už o práci přišla nebo jí mají méně. Něco se děje, jen zatím přesně nevíme co. Je to nástroj, který se dá velmi dobře použít, ale bohužel i zneužít.<span>&nbsp; </span>Já sám jsem umělou inteligenci zatím nezkoušel, ale asi se jí jednou budu muset na něco zeptat. Ve své práci se jí ale budu snažit vyhýbat tak dlouho, jak to půjde.</p><p><strong>Na čem právě pracujete?</strong></p><p>Podáváme si teď grant na krátký film o cyklistice, což by vás v Pardubicích mohlo zajímat. A co bych opravdu chtěl udělat, jsou dějiny Evropy. Nemám je celé napsané, ale mám promyšlenou strukturu a logiku. Moc bych si přál, aby do toho šla Česká televize. Tvrdí, že zájem má, ale teď není zrovna v nejveselejší situaci a bude asi řešit jiné bitvy. Obávám se tedy, že to může skončit v šuplíku. Pokud ne, byla by to pro mě největší radost do budoucna.&nbsp;</p><p><strong>To by byl projekt na mnoho let.</strong></p><p>To ano, ale mě dějiny velmi zajímají, takže bych to dělal rád.</p><h3><strong>Do posledního pauzáku</strong></h3><p><strong>Jak dnes vypadá vaše práce? Používá se při animaci ještě papír?</strong></p><p>Většina lidí pracuje na tabletech, ale já, protože jsem konzervativní a líný se učit nové věci, pořád kreslím na pauzovací papíry. Ty se pak skenují a dál už se vybarvují, zpracovávají a skládají do vrstev v počítači. Když končilo jedno studio s výrobou krátkých filmů, chtěli vyhodit obrovské množství pauzáků. Tehdy jsem se jich zmocnil a řekl jsem, že až je všechny pokreslím, koupím si tablet. Ještě pořád mám zásobu.</p><p><strong>Technologie vám ale práci přece jen usnadňují, ne?&nbsp;</strong></p><p>Samozřejmě. Všechno má dvě stránky. Dřív se kreslilo na papír nebo na fólie. Potom se vše nasnímalo a bylo hotovo. Jakmile byl termín, odevzdalo se to, co vzniklo, a už se s tím nedalo nic dělat. V digitálních technologiích si pořád říkáte: tohle se ještě předělá, tady se něco doklíčuje, tam se něco upraví. Okamžik, kdy je práce skutečně hotová, se pořád odsouvá. Něco vám to usnadní, ale chybí ten jasný pocit: teď je konec.</p><p><strong>Ale když se dřív udělala chyba, muselo se to celé předělávat…</strong></p><p>Ano, to byla hrůza. Když se třeba natáčela minuta loutkového filmu, byla za tím neuvěřitelná práce. A kameraman pak zjistil, že měl v okénku vlas. To ho neměli moc rádi, protože se všechno muselo natočit znovu. Bylo to napínavější. Dneska už to takové není, ale adrenalin se jen přesunul jinam.</p><p><strong>Stalo se vám někdy, že jste o své kresby úplně přišel?&nbsp;</strong></p><p>Samozřejmě. Něco se ztratilo, něco se polilo vínem nebo mi kresby zničily děti. To se párkrát stalo.</p><p><strong>Díváte se na současné celovečerní animované filmy?&nbsp;</strong></p><p>Pár jsem jich viděl, ale moc mě to nebaví. Velké rodinné filmy jsou krásně udělané, vymýšlejí je geniální lidé, jsou velkolepé a technicky úžasné. Je to velmi efektivní způsob vyprávění příběhu. Mně to ale připadá pořád stejné. Je to už průmysl. Mnohem bližší je mi animace, jakou dělá Jan Švankmajer nebo Jiří Barta. Taková, která chápe, že animace nemá jen napodobovat realitu jinými panáčky než živými lidmi, ale že je to svébytné médium.</p><p><strong>Je nějaký současný český animovaný film, který byste doporučil?</strong></p><p>Jan Saska udělal krásný film Hurikán. Moc se mi líbil. Navíc je to náš bývalý student, takže se to povedlo hlavně díky tomu, že měl dobrou školu. (smích)</p><p><strong>Učíte na FAMU. Jak poznáte, že má někdo talent?&nbsp;</strong></p><p>To je dost těžké. Jednou ročně rozhodujeme, koho přijmeme. Hlásí se třeba sto lidí a my bereme pět. Jak je prosít? Poznat na místě, kdo má talent, vlastně nejde. Spíš se snažíme zjistit, s kým by se nám dobře spolupracovalo a kdo má tzv. našlápnuto. Někdo přijde z výtvarné školy, krásně kreslí, ale má šikovnější ruce než hlavu. Pak přijde někdo z gymnázia, kdo toho ještě moc nenakreslil, ale cítíte, že mu to myslí. Je to vždy napínavé.</p><p><strong>Několik let kreslíte pro Univerzitu Â鶹APP, která má 7 úplně rozdílných fakult. Jak se tohle kreslí?&nbsp;</strong></p><p>Opět je to hlavně o přemýšlení. Snažím se najít princip každého zadání nebo v tomto případě jednotlivých fakult a přijít na to, co je potřeba sdělit. Pořád si myslím, že když se mi podaří udělat něco s humorem, má to sílu. A myslím, že ani vážné obory, jako je Fakulta filozofická, nejsou vůči humoru imunní.</p><p><strong>Je něco, co kreslíte obzvlášť rád?&nbsp;</strong></p><p>Mám rád transformaci. Baví mě, když se věci mění jedna v druhou. Mám rád práci s typografií, s písmeny a slovy, která se chovají nebo mění v to, co vyjadřují. Také rád kreslím zjednodušené figury, aby to nebyl konkrétní člověk, ale zobecněný člověk. Zní to ušlechtile, ale je to vlastně obyčejný panáček.</p><p><strong>A naopak něco, co kreslíte nerad?&nbsp;</strong></p><p>Asi není. Když mi něco nejde, vyhnu se tomu a vymyslím to jinak. A najdu důvod, proč to tak je. Nejsem úplně nejzručnější kreslíř, takže se to snažím dohnat hlavou.<span>&nbsp;</span></p><p><strong>Z Prahy jste se odstěhoval do Malešova u Kutné Hory. Jak jste se tam vlastně dostal?</strong></p><p>Bydleli jsme v centru Prahy a moje žena chtěla zahrádku. Zjistila, že židovská obec pronajímá pozemek i s domečkem. Pronajali jsme si ho, později koupili a když se nám narodil syn, rozhodla, že nebude vyrůstat v centru Prahy, ale na vesnici, kde může lézt po stromech.</p><p><strong>Nechybí vám ruch velkoměsta?</strong></p><p>V Praze mám pořád byt, kde trávím dva dny v týdnu, když učím. Ale jsem přímo v centru a prodírat se přes davy turistů je docela náročné. Vždycky se pak těším zpátky domů.</p><p><strong>V Malešově jste se podílel také na vzniku muzea.</strong></p><p>Ano, trochu jsme si tam hráli. Máme v Malešově s přáteli muzeum, kde je mimo jiné druhá vystavená kostra velryby v Čechách. To je můj koníček.</p><p><strong>Jak vlastně vzniká nový nápad? Sednete si s tužkou a začnete kreslit?</strong></p><p>Spíš zkouším, vyhazuju, zkouším, zase vyhazuju. Mám plný koš zmačkaných papírů. Když něco nakreslím a nelíbí se mi to, tak to za trest zmačkám, takže se mi jich tam pak vejde o to méně…</p><p><strong>Kde berete inspiraci?</strong></p><p>Jednou říkal pan Jiří Suchý, že nápad je důkazem existence Boží. Za život jich měl neuvěřitelné množství a taky říkal, že člověk nikdy neví, jak se to stane. Samozřejmě tomu člověk musí jít naproti, ale to, že ten nápad přijde, je asi Boží vůle. Já si dávám věci do souvislostí nebo do protikladů. Snažím se v nich najít nějaký fór, něco zajímavého nebo hledat paralely. A pak z toho něco vyleze.</p><p><span>TEXT Veronika Sejkorová Skřivanová, Lada Součková : FOTO Radek Plžík</span></p><p><em>Tento text vyšel v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Â鶹APP&nbsp;MY&nbsp;UPCE, vydání č. 118 ze září 2026, v tištěné i&nbsp;</em><a href="/sites/default/files/public-files/myupce/118/index.html"><em>on-line podobě</em></a><em>.</em></p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg" width="6048" height="4024" alt="Foto: Radek Plžík" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=NepY4VPR 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=-BBp7x6N 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=cGXw3iMg 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=YOrorO4_ 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=oHzYuAAh 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=Dd9c5pwi 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=sPW95QO5 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=lTek1DLn 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=xLQ3qsbd 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=17Ir_sR- 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=2hOkI-UQ 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=SgQV6DdZ 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=-jypjibK 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=1Gf0oU3M 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc1215144393.jpg.webp?itok=tYQhCEfM 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Na střed (výchozí) </div> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/upce" hreflang="cs">UPCE</a> </div> Wed, 18 Nov 2026 11:26:17 +0000 Mgr. Pavla Svítková 50058 at Když tělo v lese zpomalí, člověk se znovu setkává sám se sebou /kdyz-telo-lese-zpomali-clovek-se-znovu-setkava-sam-se-sebou <span>Když tělo v lese zpomalí, člověk se znovu setkává sám se sebou</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/15108">Mgr. Pavla Svítková</a></span> <span><time datetime="2026-11-04T14:05:58+01:00" title="Středa, Listopad 4, 2026 - 14:05">St, 11/04/2026 - 14:05</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=49939&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="bn-GKvpzJX_fvX1SvN31_coiQi4bmvFeg-t83oK9rPg"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Železné hory si zamiloval natolik, že se do nich pravidelně vrací.</strong><span><strong>&nbsp; </strong></span><strong>Kvůli lesům. Nachází v nich prostor pro ztišení, naslouchání a hlubší setkávání se sebou samým i s tajemstvím života. Objevuje sílu lesa jako průvodce na cestě vnitřního hledání, obnovy a moudřejšího rozhodování. A tuto zkušenost chce předat také ostatním. Docent Karel Sládek z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Â鶹APP se věnuje lesní terapii a otevírá kurz celoživotního vzdělávání.</strong></p><p>Počasí dnes tradiční představě o příjemné procházce zrovna nepřeje. Obloha je zatažená, ve vzduchu je cítit chladná vlhkost, větve stromů zachytávají kapky deště. I tak ale les ukazuje svou krásu.</p><p>Mezi stromy vstupujeme pomalu, naším jediným cílem je zpomalit. Nechat chvíli stranou rytmus běžných dnů, ve kterých se čas dělí mezi úkoly, povinnosti a jejich úspěšné splnění. Uvědomujeme si, že naše tělo stále odráží tempo, na které je tolik zvyklé, přesto nám lesní prostor postupně otevírá jiný způsob vnímání života.&nbsp;</p><p>A tak se naše tempo začíná postupně měnit. Nenápadně. Krok za krokem. Nádech a výdech přicházejí přirozeněji. Tělo pomalu opouští napětí každodenního stresu. Každý náš krok změkčuje mokré jehličí. Vůně lesa připomíná, že součástí přírody jsme i my.<span>&nbsp;</span>Světlo proniká mezi větvemi a vytváří na zemi proměnlivé obrazy. Kapky vody zůstávají nehnutě na mechu a jako by nám připomínaly, že občas je potřeba být trpělivý…&nbsp;</p><p>Obyčejná procházka se najednou mění v něco hlubšího. Stává se z ní setkání. Setkání s lesem, s vlastním tělem i duší, s tichým rytmem života, který byl přítomen dávno před námi a bude tam i po nás. Přesně takhle může vypadat první lekce lesa…</p><p><strong>Pro co si do lesa chodíte vy?</strong></p><p>Mám rád přírodu a vše, co mi nabízí – krásu, přirozený rytmus, vůně, barvy i zvuky. Les je pro mě místem relaxace, zklidnění a načerpání nové energie. Vědomý pobyt v přírodě, zejména v lese, se stal již pravidelnou součástí mého života. Obyčejné ticho mezi stromy má samo o sobě léčivý účinek a přináší mi prostor k rozjímání, vnitřnímu ztišení a návratu k přítomnému okamžiku. Právě v přírodě nejsilněji vnímám přesahy každodenního života a tíhnutí k harmonii na příkladu ekosystémových vztahů.<span>&nbsp; </span>Les je pro mě také místem spirituality. Mezi stromy nacházím prostor pro pocit vděčnosti i hlubší naslouchání životním cestám. Občas si sem chodím také pro důležitá rozhodnutí a odpovědi na otázky týkající se dalšího směřování. Pobyt v lese mi pomáhá získat nadhled a uspořádat si myšlenky. Z lesní cesty téměř vždy odcházím obohacený, odpočinutý, klidnější a s tím, pro co jsem si přišel.</p><p><strong>Máte nějaké oblíbené místo?&nbsp;</strong></p><p>Velmi blízká je mi Chráněná krajinná oblast Železné hory, zvláště pak tiché zákoutí Hedvikovské rokle. Rád se vracím ke břehům Zlatého potoka a pozoruji neustálý pohyb a proměnu přírody, která současně zůstává zakotvena v kontinuitě života. Smrkové a jedlové porosty, zbytky původních bučin, mechem pokryté kameny i živelný tok potoka vytvářejí krajinu, která není dokonale upravená lidskou rukou, a proto působí tak autenticky. Právě zde člověk zakouší, že krása přírody se stává zkušeností úžasu a okamžikem setkání, které člověka přesahuje a proměňuje jeho vztah k sobě samému i ke světu kolem.</p><p><strong>Kdy jste začal vnímat tak silný vliv přírody?</strong></p><p>Přišlo to postupně během opakovaných pobytů v Železných horách i při práci se včelami. Jako každý člověk jsem zažil různá období, procházel jsem náročnější životní etapou spojenou s nemocí i životní ztrátou. V době, kdy jsem ještě neznal přesnou diagnózu ani další vývoj onemocnění, pro mě pobyt v přírodě představoval prostor, kde bylo možné na chvíli odložit nejistotu a hledat vnitřní klid. Na lesní cestě jsem se učil přijmout, že některé věci potřebují svůj čas a že člověk nemusí mít všechno okamžitě pod kontrolou. Příroda na mě proto působila nejen prostřednictvím biologických ozdravných mechanismů, ale také jsem mohl v klidu otevřít otázky týkající se existenciálních a spirituálních rovin lidského života. Když jsem později objevil japonský koncept lesní terapie Shinrin-Yoku, překvapilo mě, nakolik zkušenost, kterou člověk v přírodě často intuitivně prožívá, nachází oporu také v současném vědeckém výzkumu.&nbsp;</p><p><strong>Jak se z obyčejné procházky stává lesní terapie?&nbsp;</strong></p><p>Často bývá pobyt v přírodě zaměřen na rychlost pohybu. Člověk chce někam dojít, vylézt, pokořit metu. Lesní terapie je ještě něčím jiným. Jejím smyslem je prostě být vnímavě a vědomě přítomen tomu, co se odehrává v těle při klidné chůzi a při pozorování okolní přírody.</p><p><strong>Les označujete za partnera. Co si pod tím představit?</strong></p><p>Označení lesa jako „partnera“ je samozřejmě metaforickým vyjádřením, kterým se snažím zachytit skutečnost, že člověk není od přírodního prostředí jen odděleným pozorovatelem, ale bytostí neustále vstupující do vztahu se svým okolím. Les pro mě představuje prostředí komplexního vztahového pole, které je tvořeno smyslovými podněty, tělesnými procesy, psychologickými reakcemi i existenciálními významy.</p><p><strong>Jako by se člověk v lese postupně očišťoval…&nbsp;</strong></p><p>Pojem „očista lesem“ je rovněž obrazné vyjádření procesu obnovy člověka v kontaktu s přírodním prostředím. Pobyt v lesním prostředí ale skutečně podporuje aktivaci regeneračních procesů organismu, napomáhá regulaci stresové odpovědi a obnovuje citlivější vnímání vlastního těla a porozumění sobě samému. Svůj podíl na posílení organismu mají i terpeny, tedy vonné látky, které stromy přirozeně uvolňují do svého okolí. Les tak člověka „neočišťuje“ v mechanickém smyslu slova, ale vytváří podmínky, v nichž se organismus může lépe vracet k vlastní rovnováze.</p><p><strong>Dá se vliv lesní terapie vědecky popsat?&nbsp;</strong></p><p>Ano. Výzkumy v oblasti lesní medicíny opakovaně ukazují, že pobyt v lese je spojen se snížením hladiny stresových hormonů, poklesem srdeční frekvence a krevního tlaku a se zvýšenou aktivitou parasympatického nervového systému. Proměňuje se také psychika. Les funguje jako přirozený regulátor pozornosti. Přírodní prostředí pomáhá obnovovat mentální kapacitu, snižovat únavu pozornosti a podporovat soustředění. Pobyt v přírodě je rovněž spojován s lepší náladou a větším pocitem duševní pohody.</p><p><strong>Dokáže les ovlivnit i naši imunitu?</strong></p><p>Právě toto téma je předmětem řady výzkumů. Profesor Qing Li z japonské Nippon Medical School například ve svých studiích zjistil, že pobyt v lesním prostředí může zvyšovat aktivitu tzv. NK buněk (natural killer cells), které jsou důležitou součástí imunitního systému a podílejí se na obraně proti virovým infekcím i nádorově změněným buňkám.</p><p><strong>S profesorem Li jste se nedávno setkal. Čím vás inspiruje?</strong></p><p>Profesor Qing Li byl hlavním hostem letošní mezinárodní konference MEKON, kterou pořádala Fakulta zdravotnických studií a vedl třeba také praktický workshop lesní terapie na okraji Železných hor. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti v oblasti lesní medicíny a lesní terapie. Inspiruje mě především tím, že dokázal propojit svět vědy s tím, co lidé intuitivně vnímali po staletí. Že pobyt v přírodě prospívá člověku na mnoha úrovních. Jeho výzkumy ukazují, že les může mít také měřitelné biologické a psychologické účinky na lidský organismus. Obdivuji i jeho schopnost zpřístupnit odborné poznatky široké veřejnosti. Velkou zásluhu na tom má jeho kniha Shinrin-Yoku: The Art and Science of Forest Bathing, díky které se s konceptem lesní terapie seznámily miliony lidí po celém světě.</p><p><strong>Co přesně znamená Shinrin-Yoku?</strong></p><p>V překladu je to „lesní koupel“. Tento koncept vznikl v Japonsku v 80. letech minulého století jako součást státních výzkumných programů zaměřených na dopady urbanizace na zdraví obyvatel. Výsledky ukázaly, že už několik hodin strávených v lese vede k poklesu stresových hormonů a současně podporuje fungování imunitního systému.<span>&nbsp; </span>Projekt Shinrin-Yoku se v Japonsku postupně stal součástí programů podpory veřejného zdraví a prevence. Odtud se tento přístup rozšířil také do dalších zemí Asie, Evropy i Severní Ameriky, kde si získává pozornost zdravotníků, psychologů i odborníků na životní prostředí. Domnívám se, že by bylo přínosné, kdyby se podobný přístup postupně více rozvíjel i v České republice a stal se součástí preventivní péče o fyzické i duševní zdraví.</p><p><strong>Jak lesní terapie probíhá?</strong></p><p>Lesní terapie začíná vytvořením bezpečného prostoru a vědomým zpomalením. Už samotný vstup do lesa představuje symbolický přechod. Následuje pomalý pohyb krajinou, během něhož se pozornost obrací k tomu, co běžně přehlížíme. Účastníci se učí vnímat vůně lesa, hru světla mezi stromy, zvuky okolí, strukturu kůry pod prsty či kontakt chodidel se zemí. Právě toto smyslové ponoření pomáhá ztišit mysl, uvolnit napětí a obnovit přirozené spojení se sebou samým i s okolním světem. Součástí procesu mohou být krátké reflexe, psaní, kreslení, meditace, chvíle ticha nebo sdílení ve skupině. Závěr obvykle tvoří společný kruh nebo jednoduchý rituál, který pomáhá zkušenost ukotvit a přenést ji do každodenního života.</p><p><strong>Co vás k tomuto tématu přivedlo?</strong></p><p><span>&nbsp;</span>Dlouhodobě se pohybuji na rozhraní přírodních věd, spirituality, terapeutické péče o duši a psychosomatiky. Právě lesní terapie je pro mě přirozeným a smysluplným propojením toho všeho. Otázky zdraví a nemoci člověka nelze redukovat pouze na biologickou rovinu, protože významnou roli hraje také psychika, vztahy, spiritualita, prostředí a kontakt s přírodou. Lesní terapie a lesní medicína z toho vyšla jako přirozený interdisciplinární průnik mého akademického zaměření i osobní zkušenosti.</p><p><strong>Otevíráte nový kurz celoživotního vzdělávání Prevence stresu a environmentální zdraví: praxe forest bathing (Shinrin-Yoku)…</strong></p><p>Zájem o lesní terapii postupně roste, a to mezi odborníky i širokou veřejností. Stále více se potvrzuje potřeba propojovat medicínu, psychologii, práci s tělem i existenciální rozměr člověka. Lesní terapie se navíc posouvá od volnočasové aktivity k respektované součásti prevence a podpůrné péče o zdraví. Proto jsme na Fakultě zdravotnických studií připravili pilotní kurz zaměřený na prevenci stresu a environmentální zdraví, který propojuje lesní medicínu, psychosomatiku a praktickou zkušenost s lesní terapií. Jsem sám zvědavý, jaký o kurz bude zájem.</p><p><strong>Co byste vzkázal lidem, kteří o lesní terapii uvažují?</strong></p><p>Ať ji přijdou vyzkoušet. Mohou tím jen získat. Lesní terapie není složitá metoda, ale spíše návrat k jednoduchosti a k sobě samému. Příroda vede člověka k pokoře. Připomíná mu, že není středem všeho, ale součástí mnohem většího celku. A právě tento prožitek bývá velmi léčivý. Někdy stačí jen vstoupit do lesa, nechat se pozvat a naslouchat. Poslední rozhodnutí totiž stejně zůstává na každém z nás.</p><hr><p><span lang="cs"><strong>Doc. RNDr. ThLic. Karel Sládek, Ph.D., MBA</strong>, (1973) je děkanem Fakulty zdravotnických studií Univerzity Â鶹APP. Jeho specializací je aplikovaná etika, zejména bioetika a lékařská etika, a&nbsp;spiritualita pomáhajících profesí a spirituální péče. Je autorem odborných i populárně-naučných článků a knížek s&nbsp;tematikou péče o&nbsp;duši ve vztahu k&nbsp;přírodě, včetně knih pro děti. V&nbsp;kontextu tématu rozhovoru napsal odbornou monografii </span><em><span lang="cs">Ekologická spiritualita a etika</span></em><span lang="cs">, populárně-naučnou knížku </span><em><span lang="cs">Zázrak jménem les</span></em><span lang="cs"> a pro děti trilogii </span><em><span lang="cs">Byl jednou jeden úl</span></em><span lang="cs">.</span></p><h3><span lang="cs">Proč se v&nbsp;lese cítíme lépe a kolik minut pobytu v&nbsp;něm stačí, aby tělo začalo regenerovat? O&nbsp;výhodách lesní koupele mluví jeden z&nbsp;průkopníků této metody profesor Qing Li z&nbsp;Japonska i v&nbsp;</span><a href="/upce-on-air-proc-nam-les-dela-dobre"><span lang="cs">podcastu UPCE On Air</span></a><span lang="cs">.</span></h3><p>TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner, Archiv Karla Sládka</p><p><em>Tento text vyšel v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Â鶹APP&nbsp;MY&nbsp;UPCE, vydání č. 118 ze září 2026, v tištěné i&nbsp;</em><a href="/sites/default/files/public-files/myupce/118/index.html"><em>on-line podobě</em></a><em>.</em></p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg" width="7685" height="5123" alt="doc. RNDr. ThLic. Karel Sládek, Ph.D., MBA" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=ShuOIzN9 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=qbPKDhxr 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=tdk2O_OX 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=xBtychMJ 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=S_h-TBoU 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=SUD2C3Cg 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=ldlMhs23 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=DGA8m-0P 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=XBfBEQOo 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=p-1vlVTW 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=fLsm-sxD 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=5pQaWDEI 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=4yCe2Gv- 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=eb-o53xJ 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc7549143659.jpg.webp?itok=uinqCnzI 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Na střed (výchozí) </div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg" width="1448" height="2573" alt="doc. RNDr. ThLic. Karel Sládek, Ph.D., MBA" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=jt-mp1nD 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=bHd0HNoF 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=ghEYCMg7 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=iR8BVBTu 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=lgThCGiw 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=JyypcBP2 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=xDym2XJF 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=JXvk1anH 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=egAQrZPn 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=WU7S9oNE 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=IuXGJJ2z 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=TuQiu-ul 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=YKCXBbMh 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=Ij2OSefg 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/fotoupoutavka-k-podcastu-na-konec-rozhovoru143662.jpeg.webp?itok=Zag6zA_R 2240w" sizes="1224px"> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/upce" hreflang="cs">UPCE</a> </div> Wed, 04 Nov 2026 13:05:58 +0000 Mgr. Pavla Svítková 49939 at Svět očima radaru /svet-ocima-radaru <span>Svět očima radaru</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/15108">Mgr. Pavla Svítková</a></span> <span><time datetime="2026-11-02T13:38:17+01:00" title="Pondělí, Listopad 2, 2026 - 13:38">Po, 11/02/2026 - 13:38</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=49910&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="kzsg4MoIgH_YPv0qqMPn9kB6Kt5W5ry60Ac3-24X1os"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Radary přirovnává k netopýrům, žije jimi už od dětství a dnešní svět si bez nich nedovede představit. Vědec a proděkan Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Â鶹APP Tomáš Zálabský spolu se svým týmem vyvíjí nejen radary, které detekují třeba drony, ale zároveň také materiály, které drony pomáhají maskovat proti radarům.</strong></p><p><strong>Jak laikům vysvětlujete, co je radar?&nbsp;</strong></p><p>Rád používám přirovnání k netopýrům, kteří se v prostoru orientují pomocí echolokace. Radar funguje na podobném principu, jen využívá elektromagnetické vlny namísto akustických. Vyšle signál do prostoru a čeká, až se od objektu odrazí zpět. Z tohoto odrazu pak dokážeme určit, kde se objekt nachází, jak rychle se pohybuje a případně jeho další vlastnosti.</p><p><strong>Jak jsou radary přesné? Stejně jako netopýři?</strong></p><p>Přesnost radaru vždy závisí na tom, k čemu je určený. Některé dokážou měřit vzdálenost s přesností až v řádu centimetrů, jiné sledují velký prostor a jejich rozlišovací schopnost může být v řádu jednotek, desítek nebo i stovek metrů. Nejde tedy vždy o co nejjemnější detail, ale o přesnost dostatečnou pro konkrétní účel – jinou potřebujeme pro detekci dronů na krátkou vzdálenost, jinou pro sledování letadel a jinou pro automobilové aplikace.</p><p><strong>Kde všude radary využíváme?&nbsp;</strong></p><p>Možná překvapivě se s radarem setkáváme i tam, kde bychom jej vůbec nehledali. Malý mikrovlnný radar může například otevírat automatické dveře, rozpoznávat pohyb nebo přítomnost člověka v budově a řídit podle toho osvětlení či vytápění. Moderní radary dokážou bezdotykově sledovat dýchání a srdeční činnost, rozpoznat pád seniora nebo pohyb ruky. Využívají se také k měření výšky hladiny v nádržích a silech, sledování rychlosti a trajektorie míče nebo při georadarovém průzkumu, kde odhalují objekty ukryté pod zemí, ve stěnách či pod vozovkou. V automobilech pomáhají radary například adaptivním tempomatům, hlídání okolí vozidla nebo moderním autonomním asistenčním systémům. Známé jsou samozřejmě i policejní radary pro měření rychlosti. Velmi důležité jsou radary v letectví, kde pomáhají sledovat provoz a zajišťovat bezpečnost. A podobně je najdeme i v námořní a říční dopravě, kde slouží k navigaci lodí, sledování překážek nebo bezpečnému pohybu za zhoršené viditelnosti. A samozřejmě, když sledujeme počasí v mobilní aplikaci, díváme se na data z meteorologických radarů.</p><p>Dokázali bychom bez radarů ještě fungovat? Bez radarové techniky si dnešní svět dokážu představit jen těžko. Výrazně by se zkomplikovalo sledování vzdušného prostoru, řízení provozu, navigace i ochrana kritické infrastruktury. Nebyl by to návrat do úplné minulosti, ale rozhodně by to byl velký krok zpět oproti standardu, na který jsme dnes zvyklí.&nbsp;</p><p><strong>Jakým směrem se výzkum radarů ubírá?</strong></p><p>Současné radary jednoznačně směřují k maximální digitalizaci. Důležité je digitalizovat signál co nejblíže anténě, protože právě v datech, která radar přijímá, je schováno obrovské množství informací. Velkým trendem jsou také radary s aktivním elektronicky řízeným anténním polem. U nich se radarový svazek nemusí vychylovat mechanickým otáčením celé antény, ale elektronicky. Radar tak může velmi rychle měnit směr, kam se „dívá“, sledovat více objektů současně, vytvářet více anténních svazků a plnit více úloh najednou.</p><p><strong>A možná je také co nejvíce zmenšit?</strong></p><p>U řady aplikací, jako jsou automobilové radary nebo mobilní systémy, je miniaturizace velmi důležitá. Ale u radarů pro sledování velkého prostoru stále platí fyzikální limity. Takže pokud chceme vidět daleko, spolehlivě a s dobrou přesností, potřebujeme dostatečně velkou anténu, výkon a kvalitní zpracování signálu. Moderní radar tedy nemusí být nutně jen menší. Měl by být hlavně chytřejší, rychlejší, úspornější a schopný přizpůsobit se konkrétní situaci. Takzvané víceúčelové radary dnes dokážou například sledovat vzdušný prostor, vyhodnocovat různé typy objektů a podle jejich důležitosti přizpůsobovat své parametry. To je oblast, kde se propojuje klasická radarová technika s progresivním signálovým zpracováním a umělou inteligencí.</p><p><strong>Takže radary mají rozhodovací schopnosti?&nbsp;</strong></p><p>V podstatě ano. Snažíme se dělat radary čím dál tím víc adaptivní. Radar může například sledovat úroveň rušení, vyhodnocovat podmínky prostředí nebo rozpoznat, že se v daném směru děje něco důležitého. Podle toho může měnit způsob, jakým vysílá signál, kam směruje anténní svazek, jak dlouho daný prostor sleduje nebo jak nastaví signálové zpracování. Právě schopnost přizpůsobení je jedním z hlavních směrů moderního radarového výzkumu.</p><p><strong>A co radary a AI?&nbsp;</strong></p><p>To je jedna z oblastí, kterými se na fakultě intenzivně zabýváme. Umělá inteligence nám pomáhá hlavně při zpracování velkého množství radarových dat – tedy při hledání důležitých objektů, jejich třídění a rozpoznávání. Typickým příkladem může být snaha odlišit dron od ptáků nebo jiných pohybujících se objektů. Druhou oblastí je návrh a optimalizace radarových systémů. AI může pomoci rychleji hledat vhodné parametry, ladit algoritmy signálového zpracování nebo optimalizovat některé části hardwaru. Co dříve trvalo týdny, se dá teď výrazně zkrátit.</p><p><strong>Jak je od sebe pomocí radaru odlišit?&nbsp;</strong></p><p>Využíváme takzvaný Dopplerův jev. Pokud se objekt vůči radaru přibližuje nebo vzdaluje, projeví se to malou změnou frekvence odraženého signálu. Podle této změny dokážeme poznat, že se objekt pohybuje, a určit i jeho rychlost ve směru k radaru nebo od radaru. Statické objekty mají naopak Dopplerovu změnu nulovou nebo velmi malou, a proto je možné je pomocí vhodného zpracování potlačit.&nbsp;</p><p><strong>A co poté následuje?</strong></p><p>Poté se snažíme pohybující se objekty klasifikovat podle jejich typických vlastností – například podle rychlosti, způsobu pohybu nebo velikosti a fluktuace odrazu. U dronu mohou být patrné pravidelné změny způsobené rotory, zatímco ptáci se pohybují jinak a méně pravidelně. Moderní radary se tedy nesnaží objekt jen zachytit, ale také odhadnout, o jaký typ objektu může jít. V tomto směru jde vývoj rychle dopředu.</p><p><strong>Takže musíte být neustále ve střehu a reagovat na to…</strong></p><p>Ano, je to velmi dynamický obor. Zajímavé je, že se v mém výzkumném týmu nevěnujeme jen samotným radarovým systémům, ale také materiálům, které mohou radarovou zjistitelnost objektů snižovat. Na jedné straně tedy zkoumáme technologie, které pomáhají malé objekty, například drony, lépe detekovat. Na druhé straně se zabýváme i vývojem materiálů, které drony vůči radarům „maskují“.</p><p><strong>Existuje něco, co dnešní radary ještě nedokážou, ale v budoucnu by mohly?</strong></p><p>Dnes umíme velmi dobře měřit vzdálenost, rychlost nebo směr objektu. Ale spolehlivě určit, zda jde například o dron, ptáka nebo jiný malý objekt, je ve složitém prostředí pořád náročné. Do budoucna proto očekávám radary, které budou více adaptivní, budou lépe pracovat s umělou inteligencí a budou schopné nejen objekt zachytit, ale také lépe vyhodnotit.</p><p><strong>Existuje technologie, která by jednou mohla radary nahradit?</strong></p><p>Nemyslím si, že by radary nahradila jedna konkrétní technologie. Kamery, akustické senzory nebo třeba budoucí kvantové senzory mohou být velmi užitečné, ale každý princip má své limity. Radar má stále velkou výhodu v tom, že dokáže pracovat na velké vzdálenosti, měřit rychlost a fungovat i tam, kde optické senzory narážejí na horší viditelnost. Spíš než nahrazení radarů proto čekám jejich propojení s dalšími senzory.<span>&nbsp; </span>Budoucnost bude podle mě v kombinaci radaru, optiky, umělé inteligence a možná časem i kvantových technologií.</p><p><strong>Diskutovaným tématem je dnes obrana a bezpečnost. To jsou oblasti, kde jsou radary asi velmi využívané…&nbsp;</strong></p><p>Radary se velmi často využívají pro ochranu kritické infrastruktury, jako jsou jaderné elektrárny, letiště nebo průmyslové areály, kde pomáhají sledovat nežádoucí objekty, například drony. Velmi důležitou roli mají v protivzdušné a protiraketové obraně. U rychle se pohybujících objektů totiž rozhodují sekundy. Radar má oproti optickým systémům a kamerám výhodu v tom, že dokáže pracovat na dlouhé vzdálenosti a měřit polohu a rychlost objektu. Dokáže tak včas zachytit letící raketu, čímž získá protivzdušná obrana cenný čas na vyhodnocení situace, reakci a případné zneškodnění hrozby.</p><p><strong>To už je dnes také zautomatizované?&nbsp;</strong></p><p>Do značné míry ano. Radar sám o sobě nerozhoduje izolovaně. Je součástí širšího systému, který data z radaru vyhodnocuje, propojuje je s dalšími informacemi a předává je do velitelského nebo řídicího centra, které vydává pokyn například k odpálení protirakety, která má hrozbu zneškodnit. Automatizace pomáhá především urychlit zpracování dat, sledovat více objektů současně a doporučovat další kroky. U zásadních rozhodnutí ale stále zůstává důležitá role člověka.</p><p><strong>Liší se technologie, které využívají například státy NATO, oproti těm, které mají k dispozici země blízkého východu?</strong></p><p>Rozdíly jsou hlavně v technické úrovni konkrétních systémů, například v anténách, citlivosti, digitálním zpracování, odolnosti proti rušení nebo schopnosti propojit radar s dalšími systémy. Nedá se ale jednoduše říct, že jeden region má vždy lepší techniku než druhý. Záleží na konkrétní zemi, výrobci, generaci systému i účelu, pro který je radar určen. Evropa, Spojené státy i Izrael patří v radarových technologiích ke světové špičce. A Česká republika má v tomto směru velmi silnou tradici, včetně firem a výzkumných pracovišť v našem regionu. To je něco, na co můžeme být právem hrdí.&nbsp;</p><p><strong>Děláte svůj výzkum častěji v terénu nebo v laboratoři?</strong></p><p>Je to kombinace. Často pracujeme v laboratoři – navrhujeme algoritmy, zpracováváme data, vyhodnocujeme měření a připravujeme experimenty. Vyrážíme ale i do terénu, jelikož radarové systémy je potřeba ověřit v reálných podmínkách. A někdy jsou z toho zajímavé zážitky.<span>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;</span></p><p><strong>Podělíte se s námi o nějaký?</strong></p><p>Jedním z nejsilnějších zážitků pro mě bylo testování systému pro vrtulníky, který má detekovat překážky. Cílem bylo pomoci pilotům lépe rozpoznat například vedení vysokého napětí, stožáry nebo jiné překážky, které mohou být při zhoršené viditelnosti velmi nebezpečné. A protože podobný systém nejde ověřit jen v laboratoři, museli jsme ho testovat přímo v reálných podmínkách. Díky tomu jsem měl možnost několikrát letět ve vrtulníku Mi-171. To byl opravdu nezapomenutelný zážitek – a zároveň chvíle, kdy si člověk naplno uvědomí, že technologie, kterou vyvíjí, může mít v praxi skutečný význam.</p><p><strong>Jak jste se dostal k výzkumu radarů?</strong></p><p>Vybavuji si, že mě radary zaujaly už na základní škole. Přečetl jsem si tehdy článek o Tesle Â鶹APP a o systému Tamara, který patřil mezi světově unikátní pasivní sledovací systémy. Fascinovalo mě, že něco takového vznikalo právě v Pardubicích. To mě začalo strašně zajímat a řekl jsem si, že to je obor, kterému se chci jednou věnovat.</p><p><strong>A vyšlo vám to.</strong></p><p>Měl jsem štěstí. Ještě jako student Univerzity Â鶹APP jsem potkal pana profesora Pavla Bezouška, který byl vedoucím výzkumu radarové techniky právě v Tesle. Díky němu jsem se k radarům dostal odborně a už diplomovou práci jsem zaměřil na radarové systémy. Na fakultě jsem pak zůstal a dnes se snažím nejen dělat výzkum, ale také k tomuto oboru přivádět další studenty.</p><p><strong>O radarech mluvíte s velkým nadšením, předáváte studentům i to?</strong></p><p>Snažím se. Myslím, že technika se studentům nejlépe ukazuje na konkrétních příkladech. Proto pro ně pořádáme exkurze, zapojujeme je do měření, laboratorních úloh i projektů s praxí. Je skvělé, když student nevidí jen rovnici na tabuli, ale může si sáhnout na anténu, podívat se do bezodrazové komory nebo navštívit firmu, kde se radarová technika skutečně vyvíjí a vyrábí. Právě spolupráce fakulty s místními firmami, jako jsou ELDIS a RETIA, je pro studenty obrovská příležitost. Vidí, že to, co je učíme na fakultě, má reálné využití. A často zjistí, že špičkové technologie nevznikají daleko někde ve světě, ale přímo tady v Pardubicích.</p><p><strong>Co vás na radarech fascinuje i po letech práce nejvíc?</strong></p><p>Asi to, že radar člověku umožňuje dívat se na svět jinak. Spojuje se v něm fyzika, matematika, elektronika, programování i AI. Zároveň je to obor, který se stále rychle vyvíjí a stále více se propojuje s umělou inteligencí a výzkumem nových typů materiálů.<span>&nbsp;</span></p><hr><p><strong>Ing. Tomáš Zálabský, Ph.D.&nbsp;</strong></p><ul><li>Dlouhodobě se věnuje výzkumu radarových systémů, digitálnímu zpracování signálů a anténním a mikrovlnným systémům.</li><li>Na FEI působí jako proděkan pro vědu a tvůrčí činnost. Jako vědec se podílí na rozvoji výzkumu v oblasti radarových technologií,<span>&nbsp;</span></li><li>bezpečnostních aplikací a spolupráce s průmyslovými partnery.</li><li>V roce 2025 získal Cenu rektora Univerzity Â鶹APP za dlouhodobý koncepční výzkum v oblasti moderních radiolokačních systémů,<span>&nbsp;</span></li><li>mikrovlnných komponent a pokročilých metod signálového zpracování.</li><li>Ve volném čase je nejraději s rodinou, kterou vnímá jako svou největší oporu. Společně vyráží na výlety a turistiku.</li></ul><p>TEXT Veronika Sejkorová Skřivanová, Lada Součková : FOTO Adrián Zeiner</p><p><em>Tento text vyšel v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Â鶹APP&nbsp;MY&nbsp;UPCE, vydání č. 118 ze září 2026, v tištěné i&nbsp;</em><a href="/sites/default/files/public-files/myupce/118/index.html"><em>on-line podobě</em></a><em>.</em></p><p>&nbsp;</p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg" width="8256" height="5504" alt="Ing. Tomáš Zálabský, Ph.D. " class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=vSeXGRLm 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=_hEur-PE 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=lOPIctvb 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=nD_mdjqf 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=pSSeUmkk 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=5AquibZW 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=vGuzpU0K 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=KRnzufnt 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=uBapPHWo 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=h1UV_Ctt 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=sSMzIGL7 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=7q-xeznc 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=yWNDR9WP 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=q-4zbXXR 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-11/mgr-pavla-svitkova/dsc4044143550.jpg.webp?itok=zM-9Ao4R 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Na střed (výchozí) </div> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/upce" hreflang="cs">UPCE</a> </div> Mon, 02 Nov 2026 12:38:17 +0000 Mgr. Pavla Svítková 49910 at Zemřel Ivo Říha /zemrel-ivo-riha <span>Zemřel Ivo Říha</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/8066">Ing. Jan Pražák</a></span> <span><time datetime="2026-09-27T17:33:22+02:00" title="Neděle, Září 27, 2026 - 17:33">Ne, 09/27/2026 - 17:33</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=49611&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="oDBbR3GWvQxUcEi0RU9v9DbcePW7QWINP8qpiHAsrBQ"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>S hlubokým zármutkem oznamujeme, že dne 26. září 2026 zemřel ve věku 51 let PhDr. Ivo Říha, Ph.D., výrazná osobnost Fakulty filozofické Univerzity Â鶹APP.</strong>&nbsp;</p><p><span>Jeho laskavost, nezištnost, neustálá ochota pomáhat a neutuchající smysl pro humor byly v akademickém prostředí zcela výjimečné. Ivo Říha byl mimořádný člověk, který dokázal osobitým a nezaměnitelným způsobem přibližovat svět literatury široké veřejnosti. Na fakultě působil od roku 2004, stál u založení dnešní Katedry literární kultury a v období 2019–2024 zastával funkci proděkana pro vnitřní záležitosti a rozvoj. V posledních letech svého života statečně bojoval se zákeřnou nemocí. Nadšení, se kterým dokázal mluvit o literatuře, jako by to byl fotbal, a naopak, zůstane natrvalo v našich srdcích.</span></p><hr><p><span>Na Iva Říhu můžete v tichosti zavzpomínat a zapálit mu svíčku u Ivošova stromu vedle budovy EA.</span></p><p><span>Poslední rozloučení se uskuteční v pátek dne 2. října 2026 ve 13.00 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové na Velkém náměstí.</span></p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg" width="1092" height="728" alt="Zemřel Ivo Říha" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=WzmKt6X6 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=5Ymiwp_k 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=BPSo_Gp4 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=VYU0QgIV 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=ZsdRWLhm 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=cA5R9gN4 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=ZD5fBXMV 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=QhNaB2qB 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=fkePK6mC 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=jxIQ4axh 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=ziBLYkiG 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=UFU3n6ID 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=dujJagPL 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=y3SuHEDG 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb142117.jpg.webp?itok=9afGVGlI 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Odshora </div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg" width="1092" height="728" alt="Zemřel Ivo Říha" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=aV0q4Lu1 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=SEixEW6- 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=J9A6Lg-D 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=c7VjIJG7 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=KpGZseCA 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=vxnOCetW 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=SKx5j0aY 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=R9ugX6WB 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=AZpRCKpi 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=QFO-tG2w 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=hVYo16B3 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=TmReBQgl 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=FFYlbvwy 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=ZWGiWVnN 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaweb0142118.jpg.webp?itok=iprOrjsI 2240w" sizes="1224px"> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png" width="3233" height="4573" alt="Parte Ivo Říha" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=meSK7uXw 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=Aa6pT4nK 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=qwJwclR2 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=q9TI5Y9R 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=HTEJ1-SI 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=pk1KCuRm 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=cNz0gsOi 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=5HYQ0s3c 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=wxHr4RXa 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=bd9iWln1 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=BxK5CON3 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=eqT38mp_ 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=VALXObt6 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=ZYBhKXHd 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-09/ing-jan-prazak/ivorihaparte142270.png.webp?itok=m_Q2LBbu 2240w" sizes="1224px"> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/ff" hreflang="cs">FF</a> </div> Sun, 27 Sep 2026 15:33:22 +0000 Ing. Jan Pražák 49611 at S restaurátorkou Wichterlovou nejen o sgrafitu jako ohroženém druhu /restauratorkou-wichterlovou-o-sgrafitu-jako-ohrozenem-druhu <span>S restaurátorkou Wichterlovou nejen o sgrafitu jako ohroženém druhu</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/15108">Mgr. Pavla Svítková</a></span> <span><time datetime="2026-08-21T13:14:59+02:00" title="Pátek, Srpen 21, 2026 - 13:14">Pá, 08/21/2026 - 13:14</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=49316&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="UJl2NwcmjXzZ0qHnVEjWCH95quvVpgxFgroaWb3s4mc"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Vyrůstala mezi vědou a uměním. Rodiče dělali vědu, její dědeček byl Otto Wichterle a příbuzná je i se známou sochařkou Hanou Wichterlovou. Restaurátorka Zuzana Wichterlová si ale chtěla prošlapat vlastní cestu. Nevytváří nová díla, ale zachraňuje ta, která by bez její péče zanikla. Byla jednou z&nbsp;prvních absolventek Institutu restaurování v&nbsp;Litomyšli, který předcházel Fakultě restaurování. Dnes tam vychovává další generace a za propojování výuky s&nbsp;praxí obdržela dokonce Cenu Wernera von Siemense.</strong></p><p>Kovová konstrukce připevněná ke staré fasádě domu, obyčejné lešení dnes budí pozornost. Pohybuje se po něm hned několik postav v&nbsp;ochranné helmě a s&nbsp;prachovou maskou na obličeji. Kolem nich se vznášejí oblaka jemného prachu a ve vzduchu je cítit vůně vápenné malty. Chvíli stojí, hned klečí. A tak pořád dokola. Trpělivě odkrývají další a další vrstvy zapomenuté minulosti, když se pod nimi zastavuje dvojice turistů. „Co tam hledáte?“ ptá se žena. Restaurátoři otáčejí hlavu od malého ostrého kladívka a jedna z&nbsp;nich krátce vysvětlí, že fasáda ukrývá zapomenuté sgrafito. Zuzana Wichterlová navrací historickým budovám jejich barvu a podobu.</p><p><strong>Míváte při práci za zády často zvědavce?</strong></p><p>Při restaurování venku nám většinou za zády nějaké publikum stojí. Někteří jen zvědavě přecházejí sem a tam, jiní pokládají různé otázky. A vy se buď rozhodnete odpovídat a vytrhnete se tak z koncentrace, nebo otázky necháte plynout do ztracena...</p><p><strong>Na co se nejčastěji ptají?</strong></p><p>Velmi často chtějí vysvětlit, co právě děláme. Někdy nám chtějí také poradit, jak to dělat třeba lépe a rychleji.</p><p><strong>Pracujete raději v exteriéru nebo interiéru?</strong></p><p>To je těžké říct. Exteriéry jsou extrémně náročné. Může být nesnesitelné vedro a slunce nebo naopak vlezlá zima, může začít foukat a pršet, práci komplikuje i brzká tma. Každý večer je třeba vše uklidit, připevnit a zakrýt, aby v&nbsp;případě bouřky nic nesletělo z&nbsp;lešení nebo nám nenapršelo do barvy. Zase ale pracujete venku, na slunci. Uvnitř v&nbsp;kostelech naopak při umělém světle i přes den a chlad je často i přes léto. Při práci na stropu stojíte na lešení, máte neustále zakloněnou hlavu a zvednuté ruce, po chvíli vás bolí úplně všechno, ale po čase si zvyknete (smích).</p><p><strong>Co se vám honí hlavou, když vylezete na lešení před nějaké dílo?</strong></p><p>Vždycky je třeba si ho detailně prohlídnout. Jen se dívat, ideálně ještě se světlem v&nbsp;ruce, abyste viděli strukturu povrchu v&nbsp;bočním světle. To je vizuální průzkum, u kterého jsou velmi důležité naše zkušenosti. Čím je člověk zkušenější, tím víc věcí dokáže rozklíčovat pouhým okem. Potom na řadu přichází detailní materiálový a uměleckohistorický průzkum, jehož výsledky pak konfrontujete s&nbsp;tím, co jste viděli.</p><p><strong>Je pro vás zajímavější okamžik objevování nebo dokončování?</strong></p><p>Baví mě objevování, které doprovází počáteční průzkum. Když objevíte třeba krásnou figurální malbu, je samozřejmě strašně lákavé jít po ní dál. Ale v&nbsp;tenhle moment se restaurátor musí zastavit a uvědomit si, co je cílem práce, a musí se zase vrátit na zem… Cílem totiž nebývá zjistit, jestli je tam figurka, jestli třeba mává, nebo jestli andělíček je oděný do košilky, ale správně se rozhodnout, jestli vrstvu odkrýt. Při každém odkryvu se totiž ničí jiné, novější vrstvy. Nebo chybí prostředky udělat odkryv dostatečně citlivě a může se tím poničit odkrývaná malba. Někdy tím nejlepším, co může člověk pro objevenou malbu udělat, je znovu ji zakrýt, a nechat ji schovanou pro další generace. Restaurátor musí myslet nadčasově, v&nbsp;řádu desítek a stovek let. Dokončit samotnou práci je velké vítězství, ale odevzdat k&nbsp;ní dokumentaci je ještě větší (smích).</p><p><strong>Vy jste vyrůstala ve vědecko-kulturním prostředí. Je to důvod, proč dnes děláte, co děláte?</strong></p><p>Oba rodiče dělali vědu a učili na vysoké škole, takže nějakou takovou tradici v&nbsp;rodině máme. Ale já jsem to tak v&nbsp;plánu neměla. Šla jsem studovat architekturu, kde jsem rychle zjistila, že nechci jen stát u prkna, ale chci dělat rukama. Takhle jsem se dostala do Litomyšle. Původně jsem chtěla jen restaurovat, k&nbsp;pedagogice jsem přišla souhrou náhod. A vědu jsem nechtěla dělat, protože jsem měla pocit, že v ní nemůžu ve své rodině konkurovat.</p><p><strong>Váš dědeček byl velmi slavný vědec Otto Wichterle. Jaké na něj máte vzpomínky?</strong></p><p>Jako na dědečka. Až do revoluce nebyl známý, takže jsem vyrůstala s&nbsp;normálním dědečkem, který dělal docela zajímavé věci, byl vtipný a měl dobré nápady. Ale to, že je opravdu známý, nám došlo až po revoluci. Předtím to byla taková legenda. Věděli jsme, že něco vytvořil a že je to dobré, ale noviny o něm nepsaly (smích).</p><p><strong>Nemůžeme opomenout&nbsp;jednu z&nbsp;nejvýznamnějších představitelek českého moderního sochařství Hanu Wichterlovou, na kterou máte také rodinnou vazbu.</strong></p><p>To byla sestra mého dědečka, se kterou jsem se setkávala jako velmi mladá. Byl to pro mě vždy intenzivní zážitek, protože pracovala a zároveň bydlela v&nbsp;takovém maličkém ateliéru pod Petřínem, byl to vlastně takový zahradní domek plný soch. To svobodné a tvůrčí prostředí pro mě jako pro dítě bylo velmi fascinující.</p><p><strong>Vy se ale specializujete na průzkum a restaurování sgrafit – kde všude na ně můžeme narazit?</strong></p><p>Ty renesanční, kterým se věnuji přednostně, jsou především na fasádách staveb, jako jsou zámky, měšťanské domy, radnice a někdy i kostely. Protože se věnujeme technice sgrafit, jsou pro nás nejzajímavější ta, která jsou ochráněná před povětrností a zároveň unikla pozornosti restaurátorů. Taková sgrafita nesou opravdové stopy původních tvůrců. Často jde o sgrafita, která se díky nějaké přestavbě či přístavbě dostala do interiérů, do půdních prostor zámků. Není to tak neobvyklé, jak se to zdá. Takové úplně autentické sgrafito je například na půdě v&nbsp;Horšovském Týně, v&nbsp;Telči, v&nbsp;Prachaticích, ale i v&nbsp;Litomyšli či v&nbsp;Doudlebech na zámku.</p><p><strong>Co s&nbsp;takovými sgrafity dělat?</strong></p><p>Já bych byla ze všeho nejradši, kdyby taková sgrafita dostala speciální památkovou ochranu a nikdo by na ně nesměl sahat. Hlavně ne žádný restaurátor (smích). Nebo maximálně udělat úplně základní konzervaci. Jsou to doklady, které už nikde jinde a nikdy jindy nebudou. Jejich největší hodnotou je jejich nedotčenost. Jako kdyby někdo před 450 lety odložil špachtli a odešel.&nbsp;</p><p><strong>Můžete je všechny pomoct uchovat do budoucna?</strong></p><p>Zrovna jsme uprostřed projektu, který se mapováním sgrafitových objektů zabývá. Děláme jejich soupis, takže se dostanou víc do povědomí. Ty nedotčené, autentické jsou mnohdy na zámcích, mluvíme o nich proto s&nbsp;kastelány či majiteli a vysvětlujeme jim, jak unikátní a cenné jsou. Možná se je díky tomu podaří časem zahrnout i do prohlídkových tras a ukázat jejich autenticitu.&nbsp;</p><p><strong>Na které sgrafito nemůžete zapomenout?&nbsp;</strong></p><p>Pro mě bylo asi největším objevem sgrafito v&nbsp;Telči na půdě zámku, kde se nám podařilo nově přečíst specifickou techniku stínování pomocí špachtle, kterou jsme pak nazvali stínování prokletováním. Dalším příkladem je figurální výjev pod omítkami na fasádě zámku v&nbsp;Adršpachu. Jde o techniku sgrafita kombinovanou se žlutou a modrou&nbsp;barvou. Tyto objevy jednoznačně dokládají to, co si už dlouho myslíme, že technika renesančních sgrafit je mnohem bohatší, než si dříve odborníci mysleli.&nbsp;</p><p><strong>Jaké výjevy je tam možné vidět?</strong></p><p>Sgrafito v&nbsp;Telči zobrazuje iluzivní architekturu a rostlinné ornamenty. Sgrafito v&nbsp;Adršpachu ještě není odkryté, jeho existenci nám potvrdily pouze sondy, ale už teď je tam možné rozeznat biblický příběh Přechod řeky Jordán. Co je na dalších výjevech, zatím nevíme. Renesanční sgrafita se vyznačovala tím, že zobrazovala jednotlivé obrazy vedle sebe v&nbsp;horizontálních pásech.</p><p><strong>Dalo by se říct jako dnešní komiks?</strong></p><p>Něco podobného. Například na domech ve Slavonicích sgrafita představují ilustrace k jednotlivým příběhům z&nbsp;bible, je tam třeba Noemova archa, Stvoření Evy nebo David s&nbsp;Goliášem. Výjevy z&nbsp;bible bývají na sgrafitech časté, stejně jako motivy z mytologie. Témata si vybírali přímo majitelé, tehdejší panstvo, výjevy odkazují k&nbsp;nejrůznějším ctnostem.</p><p><strong>A vaším úkolem je opravit je tak, aby vypadaly jako původně?</strong></p><p>To úplně ne. Po restaurování by dílo nemělo vypadat jako nové, měly by mu zůstat stopy stáří. Ta historie, kterou prošlo, je pro nás také velmi cenná. A při doplňování chybějících částí není vždy cílem udělat to stejnou technikou, jako to bylo provedeno původně. To je takový mýtus, který okolo naší práce panuje. Například olejomalba se neretušuje olejovou barvou. Jedním z&nbsp;hlavních požadavků je, aby naše zásahy byly nejen kompatibilní, ale i odstranitelné. V&nbsp;tom nám často lépe slouží moderní materiály a techniky.</p><p><strong>Které moderní technologie používáte?</strong></p><p>Například injektáž. Používá se v&nbsp;místě, kde se oddělily vrstvy omítek a je mezi nimi dutina. Kdybyste ji tam nechali, bude se zvětšovat, až to celé odpadne. Injektáž to pomůže zachránit. Pečlivě vybíráte místo, kde do omítek vyvrtáme dírku a v&nbsp;tom místě ji napustíte speciálním materiálem, takovou řídkou maltou.&nbsp;</p><p><strong>Jste s kolegy tak trochu průkopníky této metody u nás, je to tak?</strong></p><p>V&nbsp;podstatě ano. Částečně tuto techniku kolegové přivezli ze zahraničí a částečně vznikala průkopnicky u nás, mezi absolventy litomyšlské školy. Nejde jen o materiál, ale zejména o samotnou techniku injektáže, o vybavení, které k&nbsp;tomu je potřeba. To všechno jsme postupně hledali, protože sehnat injektážní materiál i vybavení na injektáž bylo velmi obtížné. Leckdy to byla cesta pokus omyl, ale jedině ta vede k objevení něčeho nového, co opravdu funguje. Mimochodem injektáž je také jednou z&nbsp;činností, která se obtížně teoreticky předává, protože na každé omítce funguje trošku jinak. Proto, když přijdu za studenty na lešení, snažím se jim hned neradit. Vždycky je nechám, ať mi nejdřív poví, s&nbsp;čím se potýkají a jak to řeší, co jim jde a co jim nejde. Pak to prakticky zkusím a teprve pak do toho můžu vstoupit. Něco jiného je teorie a něco jiného je reálná praxe.</p><p><strong>Máte nějakou práci, na kterou jste obzvlášť pyšná?</strong></p><p>Největší srdcovky jsou věci, na kterých jsme začínali. Na zámku Kratochvíle jsme zažili hodně intenzivní začátky. Člověk se rozkoukával v nové profesi, postupně jsme si vytvořili tým spolupracovníků, neměli jsme rodiny, celou sezonu jsme pracovali v&nbsp;podstatě kontinuálně. Domů jsme si jezdili akorát vyprat. To byly doby, kdy se toho člověk nejvíc naučil, zejména ze svých chyb, z&nbsp;nichž se učím pořád. Druhou srdcovkou jsou Slavonice, kde se nám otevřely obzory ohledně sgrafitových fasád. A tou třetí je zámek Červená Lhota, kde jsme přečkali dobu covidovou a zámek nám odkryl krásné malby a štuky. Na všech místech se nám podařilo navázat i hezké vztahy s&nbsp;kastelány a s&nbsp;místními obyvateli, pak se ta práce hned dělá lépe.&nbsp;</p><p><strong>Jste teď víc pedagožka nebo restaurátorka?</strong></p><p>Momentálně jsem ve specifické poloze, protože zastávám funkci proděkanky pro vnější vztahy na Fakultě restaurování. Částečně jsem na projektu a také se snažím poprat se svým doktorátem. Na studenty si ale ráda čas najdu vždy, když je to možné. Práce s&nbsp;nimi mě nabíjí.</p><p><strong>Za práci se studenty a svůj přístup k nim jste nedávno získala ocenění Wernera von Siemense. Co to pro vaši další práci znamená?</strong></p><p>Ocenění si skutečně velmi vážím, nicméně vnímám to jako cenu nejen pro mě, ale pro všechny kolegy, se kterými se na výuce podílím. Učit studenty otevřeně, odvážně, kriticky, sebevědomě a s pokorou myslet je fascinující úkol. Jedině tak může vyrůstat zdravá silná společnost, a jsem ráda, že k tomu můžu přispět.</p><p><strong>Mají čerství studenti nějaká očekávání, která se nepotkávají s&nbsp;realitou?</strong></p><p>Doufám, že nemají, že je s&nbsp;tou realitou dostatečně konfrontujeme už v&nbsp;rámci přijímacích pohovorů. Takový univerzální náhled na restaurování je, že restaurátor si jen tvoří a maluje. Ale to je dost zkreslené. Je to velmi komplexní obor. Dobrý restaurátor by měl být skvělý výtvarně, řemeslně, znát technologii, chemii, vyznat se v&nbsp;dějinách umění, umět si přečíst stavebně-historický průzkum, znát grafické programy a další věci. Měl by si také umět přiznat, kde je jeho slabina a že je čas říct si o pomoc třeba historikovi umění. A zvláště k&nbsp;některým oborům, jako je nástěnná malba či socha, patří mnohdy i náročná fyzická práce.&nbsp;</p><p><strong>Čeká vás v&nbsp;blízké době nějaká zajímavá zakázka?</strong></p><p>Spíš velká výzva, protože v&nbsp;jednom objektu v&nbsp;obci Hradištko spadl kus stropu a rozsypal se na puzzle. Oni je sesbírali a naším úkolem je tyto fragmenty barokní nástěnné malby osadit zpátky, což bude těžké zejména technologicky.&nbsp;</p><hr><p><span><strong>MgA. Zuzana Wichterlová, Dis.</strong> Působí na Fakultě restaurování v&nbsp;Litomyšli. Dlouhodobě se věnuje výuce i vedení studentů při praktických restaurátorských projektech. Přednáší, vede semináře a odborné práce studentů. Klíčovou součástí výuky je především praxe v terénu. Je autorkou monografie Průzkum techniky renesančního sgrafita. V současnosti je zapojena do doktorského programu Konzervační vědy v péči o hmotné dědictví. Za vysokou profesionalitu pedagogické práce a&nbsp;za mimořádné úsilí propojovat výuku s&nbsp;praxí získala jako první žena v&nbsp;historii Cenu Wernera von Siemense pro nejlepšího pedagogického pracovníka. Pochází z rodiny významného českého vědce Otto Wichterleho. Je vdaná, její muž je sochař a mají čtyři děti.</span></p><h3><span>Co Zuzanu Wichterlovou na učení restaurování baví a za jaké vlastnosti ji její studenti oceňují? Je restaurátorů v&nbsp;Česku dost a kde vidí svůj obor za deset let? Dozvíte se v&nbsp;</span><a href="/upce-on-air-spravny-restaurator-musi-znat-dejiny-umeni-i-chemii"><span>podcastu UPCE On Air</span></a><span>.&nbsp;</span></h3><p><span>TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Siemens, Archiv Zuzany Wichterlové</span></p><p><em>Tento text vyšel v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Â鶹APP&nbsp;MY&nbsp;UPCE, vydání č. 117 z května 2026, v tištěné i&nbsp;</em><a href="/sites/default/files/public-files/myupce/117/index.html"><em>on-line podobě</em></a><em>.</em><a class="link__gallery link__gallery--lightbox"></a></p><p><br>&nbsp;</p><p>&nbsp;</p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg" width="4500" height="3000" alt="MgA. Zuzana Wichterlová, DiS." class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=euoKQ5E9 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=-0FqbJQv 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=ygEY8SMy 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=U3IXwNXt 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=jnwyvCl4 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=xd7X6xLf 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=dTEJC5w- 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=4eddaDsk 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=EDCkVyzc 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=TdomF824 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=qO0p1s90 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=Y65i2l4D 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=PtoMRlUX 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=8o45_vqe 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/zuzana-wichterlova717729894722494140097.jpg.webp?itok=lP1-b-GQ 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Na střed (výchozí) </div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg" width="6240" height="4160" alt="Foto: archiv Zuzany Wichterlové" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=rP5wV0G9 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=EE1KZKX1 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=EHSdvMEh 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=y6fDDNhz 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=mASjMQOT 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=iGJs9CLp 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=T-5yKaZu 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=XGD7QK2B 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=tXCTY6BE 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=9wfZxeiX 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=2m5Y-86W 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=8wzNyaZa 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=G0WKAWjl 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=tfRr05Hl 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/20241010093022000ios140098.jpg.webp?itok=wgSidBlD 2240w" sizes="1224px"> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg" width="2400" height="3600" alt="MgA. Zuzana Wichterlová, DiS." class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=bOk8-kjn 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=d94z3ZRQ 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=KupIlvIx 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=42NGLy8L 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=hjCWWGBy 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=HEokwnHI 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=_WqP44TN 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=fO6A8FlX 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=rT0MP0dd 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=XzIuO8ur 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=7aazS6TA 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=UF2IAVij 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=CW-Wzhe8 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=znzm0Sen 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-08/mgr-pavla-svitkova/033-cwvs-2025-1128-1140099.jpg.webp?itok=0R5oYAgQ 2240w" sizes="1224px"> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/upce" hreflang="cs">UPCE</a> </div> Fri, 21 Aug 2026 11:14:59 +0000 Mgr. Pavla Svítková 49316 at Jan Frolík: Archeologií se nakazil u souseda na chalupě /jan-frolik-archeologii-se-nakazil-souseda-na-chalupe <span>Jan Frolík: Archeologií se nakazil u souseda na chalupě</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/8066">Ing. Jan Pražák</a></span> <span><time datetime="2026-07-28T09:47:13+02:00" title="Úterý, Červenec 28, 2026 - 09:47">Út, 07/28/2026 - 09:47</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=49216&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="7qK27T-Rlj62nqorzWnVFldWK4jT9uz3UpwtvseFCyc"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Z&nbsp;Prahy skoro celý život dojíždí na Chrudimsko. Archeolog Jan Frolík působí, mimo jiné, na Ústavu historických věd FF UPCE. Specializace na tuhle oblast se ale zrodila vlastně náhodou.</strong></p><p><em>„Když se kdysi dávno probíralo téma mé diplomové práce, měl jsem zájem o studium středověkého osídlení. Měl jsem zpracovávat úplně jiný region, ale tamní muzeum mi nepovolilo přístup k&nbsp;materiálu. Hledal jsem tedy jiný region se stejně zajímavým materiálem, kde není archeolog. Dopadlo to tedy na Chrudim. Už mi to od diplomky zůstalo,“ </em>vzpomíná Jan Frolík.</p><h3>Zaplnil odbornou díru&nbsp;</h3><p>Profesionální archeolog jako stálý zaměstnanec v&nbsp;chrudimském muzeu nebyl až do roku 2003. Frolík z&nbsp;Prahy ho tedy suploval s&nbsp;kolegy z&nbsp;Hradce Králové a později z&nbsp;Pardubic.</p><p>Čerstvý sedmdesátník podotýká, že v&nbsp;životě nic jiného než archeologii nedělal. <em>„Musím říct, že mě to pořád baví. Pořád nějaké objevování, zkoumání a posuzování. Je v&nbsp;tom něco, co člověka přitahuje. Není to dobrodružný příběh jako Indiana Jones, ale dobrodružství, poznávání a různá pozitivní i negativní překvapení tam jsou.“</em></p><p>Už jako kluk rád četl knihy o historii. <em>„Jezdili jsme s&nbsp;babičkou na chalupu na Vysočině, soused tam kopal studnu a našel střepy. Dneska vím, že byly pravěké. Možná tehdy se do mě dostal nějaký bacil, který to způsobil. Pak jsem chtěl být archeologem.“</em></p><h3>Pod povrch bez nástrojů</h3><p>Když se Frolík prochází jako běžný turista krajinou, vidí ji trochu jinak než my ostatní. <em>„Tam asi nějaká profesionální zátěž bude. Díváte se na krajinu archeologicky a říkáte si, kde to bude zajímavé, co by stálo za prozkoumání, kde by něco mohlo být. Ovlivnění tam určitě je.“</em></p><p>V&nbsp;terénu se už dnes tolik nepohybuje. <em>„Mám nakopané zásoby krásných nálezů, které bych rád zpracoval a zpřístupnil. Taky pomáhám budovat archeologický obor na Univerzitě Â鶹APP,“</em> uzavírá.</p><p>Čím je tak zajímavá Chrudim? A už víme, proč se v&nbsp;mužském klášteře v&nbsp;Podlažicích našly kostry žen? Poslechněte si celý rozhovor.</p><hr><p><span>Rozhovor je se souhlasem převzatý z </span><a href="https://pardubice.rozhlas.cz/archeologii-se-nakazil-u-souseda-na-chalupe-jan-frolik-slavi-sedmdesatiny-9614451">Českého rozhlasu Â鶹APP.</a><br><span>Autor: </span><a href="https://pardubice.rozhlas.cz/jakub-maly-5004225"><span>Jakub Malý</span></a><span>, </span>Foto: <a href="https://pardubice.rozhlas.cz/eva-horakova-5002497">Eva Horáková</a>, Český rozhlas</p><p>Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE</p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg" width="960" height="540" alt="Foto: Eva Horáková, Český rozhlas" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=aVPNQRvR 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=OQOz06ut 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=1WfQdzc5 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=hfdrfGpm 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=0yFiERRJ 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=SEZkYb91 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=xJ3U1LMF 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=QLABXQeq 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=0tu6lZqa 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=LbUCiMgj 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=DJEh1v91 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=64BGhFNZ 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=HONRNQJh 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=n6md2MnY 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-07/ing-jan-prazak/64d45b0305ec9c47925250a64665f8f7139364.jpg.webp?itok=O8xWJJS- 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Odshora </div> <div> <div>Variabilní obsah</div> <div> <script>if(typeof(window.jsScriptOutputted)=="undefined"){var jsScriptOutputted=true;var jsScript=document.createElement("script");jsScript.type="text/javascript";jsScript.src="https://vltava.rozhlas.cz/sites/all/libraries/responsive-external-embeds/cro_responsiveexternalembeds.min.js";jsScript.onload=function(){};document.head.appendChild(jsScript);}</script><iframe name="embed-9614451" class="cro-embed__parent" frameborder="0" scrolling="no" allowfullscreen src="https://pardubice.rozhlas.cz/cro_soundmanager/files/9614451/field_main_audio"></iframe> </div> </div> <div> <div>Zodpovědná osoba </div> Jan Pražák </div> <div> <div>Pracoviště zodpovědné osoby</div> Propagační centrum FF UPCE </div> <a href="/klicove-slovo/popularizaceff" hreflang="cs">popularizaceFF</a> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/ff" hreflang="cs">FF</a> </div> Tue, 28 Jul 2026 07:47:13 +0000 Ing. Jan Pražák 49216 at Žena gramotná, duchaplná, střízlivá a bez předsudků. Taková měla být porodní bába /zena-gramotna-duchaplna-strizliva-bez-predsudku-takova-mela-byt-porodni-baba <span>Žena gramotná, duchaplná, střízlivá a bez předsudků. Taková měla být porodní bába</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/8066">Ing. Jan Pražák</a></span> <span><time datetime="2026-05-25T16:43:37+02:00" title="Pondělí, Květen 25, 2026 - 16:43">Po, 05/25/2026 - 16:43</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=48834&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="8EdzISdb3UAxJ_DwA11T8B8vbQb5RHG9p6dPKyiJcIk"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Říkalo se jim všelijak. Babičky, porodní báby, ale taky báby pupkořezné, ženy položné nebo fušerky. U porodů bývaly od nepaměti, než je vystřídali lékaři porodníci. Co všechno ale musely porodní báby vědět a znát? A jaké bylo jejich postavení ve společnosti?</strong></p><h3>Pořad je <span>se souhlasem převzatý z </span><a href="https://plus.rozhlas.cz/zena-gramotna-duchaplna-strizliva-a-bez-predsudku-takova-mela-byt-porodni-baba-6530028">Českého rozhlasu Plus</a>.</h3><p><em>„Žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu.“</em> Takhle měla vypadat porodní bába podle antického autora Sorana z Efesu.</p><h3>Babictví jako první ženská profese</h3><p>Jeho dílo O věcech ženských je považováno za nejlepší starověkou učebnici gynekologie a porodnictví. Porodnictvím se ale zabývá už egyptský Ebersův papyrus z roku 1600 př. n. l. O těhotenství, porodech a potratech píší Hippokrates nebo Aristoteles. A už tehdy u porodů působily především zkušené ženy, tedy porodní báby.</p><p>Podle profesorky Mileny Lenderové z Fakulty filozofické &nbsp;Univerzity Â鶹APP existovala profese porodní báby už v antice.</p><p><em>„Ve středověku začala některá hlavně německá města tuto profesi reglementovat, existovala nařízení, co báby smějí a nesmějí dělat. Babictví jako první prokazatelně kvalifikovaná ženská profese je ale plodem osvícentví,“</em> uvádí Lenderová. Tehdy se také porodní báby musely začít vzdělávat.</p><hr><p><span>Autor: Milena Štráfeldová, Český rozhlas Plus</span><br><span>Foto: </span>Adrián Zeiner, Univerzita Â鶹APP</p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg" width="7766" height="5177" alt="Žena gramotná, duchaplná, střízlivá a bez předsudků. Taková měla být porodní bába" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=xj4HMfTg 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=dN-BdYDR 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=EsSIB137 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=YTAW-9Ng 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=vRbldU9f 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=dnTygvGF 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=1G9uzxTb 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=Y0KvNJIn 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=BjgCIBlm 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=548V94RX 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=xbJgMNrq 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=RfzJgKWS 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=bmoDh7zd 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=YleWRAAI 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-05/ing-jan-prazak/milenalenderova135384.jpg.webp?itok=6I4NehVe 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> false </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Odshora </div> <div> <div>Variabilní obsah</div> <div> <script>if(typeof(window.jsScriptOutputted)=="undefined"){var jsScriptOutputted=true;var jsScript=document.createElement("script");jsScript.type="text/javascript";jsScript.src="https://vltava.rozhlas.cz/sites/all/libraries/responsive-external-embeds/cro_responsiveexternalembeds.min.js";jsScript.onload=function(){};document.head.appendChild(jsScript);}</script><iframe name="embed-6530028" class="cro-embed__parent" frameborder="0" scrolling="no" allowfullscreen src="https://pardubice.rozhlas.cz/cro_soundmanager/files/6530028/field_main_audio"></iframe> </div> </div> <div> <div>Zodpovědná osoba </div> Jan Pražák </div> <div> <div>Pracoviště zodpovědné osoby</div> Propagační centrum FF UPCE </div> <a href="/klicove-slovo/popularizaceff" hreflang="cs">popularizaceFF</a> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/ff" hreflang="cs">FF</a> </div> Mon, 25 May 2026 14:43:37 +0000 Ing. Jan Pražák 48834 at Teoretický mozek: Filozofické jednohubky Mateje Cíbika /teoreticky-mozek-filozoficke-jednohubky-mateje-cibika <span>Teoretický mozek: Filozofické jednohubky Mateje Cíbika</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/15108">Mgr. Pavla Svítková</a></span> <span><time datetime="2026-03-09T11:06:51+01:00" title="Pondělí, Březen 9, 2026 - 11:06">Po, 03/09/2026 - 11:06</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=47996&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="t5B-sAy9gZ0JLqcmHf8ELCZsHHque6GZCk6NU9Adyv4"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Je hodně hloubavý a rád se dívá na věci okolo sebe z&nbsp;trochu jiné perspektivy. A tvoří pro sebe filozofické miniteorie. Baví ho totiž hrát si s&nbsp;vlastními myšlenkami. Teprve pak vznikají podle filozofa Mateje Cíbika ty nejzajímavější věci. A přesně tak tvoří i svoje Filozofické jednohubky, videa s&nbsp;velmi pestrým záběrem.</strong></p><p>Jsme v univerzitním podcastovém studiu, tentokrát za mikrofon neusedá obvyklá moderátorka, ani naproti sobě nevítá vybranou osobnost z&nbsp;prostředí UPCE. Dnes je v&nbsp;centru dění tak trochu netradičně červené křeslo.&nbsp;</p><p>Kamera. Klapka a jedeeeeeem<em>.&nbsp;</em></p><p><em>„Ahoj, volám sa Matej Cíbik a som filozof. V tejto minisérii Filozofické jednohubky sa spolu zamyslíme nad životom, zmyslom, svetom a vôbec,“</em> začíná svou asi desetiminutovou úvahu na předem promyšlené, mnohdy aktuální téma filozof Matej Cíbik. Vše má připravené, jde rovnou do akce a mluví spatra. Je totiž potřeba jednohubku namluvit a natočit na jeden záběr. Střihy v monologu nepůsobí dobře a narušují autenticitu výstupu. A to autor nechce. Na kontě má zatím jen pár epizod, ale v&nbsp;zásobě má balík dalších nečekaných témat.</p><p>&nbsp;</p><p><strong>Jak vás napadlo začít s&nbsp;Filozofickými jednohubkami?</strong></p><p>Rád pro sebe tvořím takové filozofické miniteorie. Jejich témata jsou skutečně pestrá a velmi různorodá. Nápad na tenhle koncept vznikl v&nbsp;návaznosti na jeden můj rozhovor v médiích. Redaktorka mi dopředu poslala otázky, které byly výborné, ale potom se jich ve studiu moc nedržela. Rozhovor se odvinul úplně jinam a já se vůbec nedostal k&nbsp;těm původním a z&nbsp;mého pohledu zajímavým věcem, které jsem chtěl rozebírat. Díky tomu mě napadlo, že bych mohl tvořit a předávat dál takové svoje malé bezprostřední interpretace. Fungují dobře právě takhle samostatně.</p><p><strong>Je to cesta, jak se při vědecké práci trošku „vyblbnout“?</strong></p><p>Určitě. Je to pro mě způsob, jak dělat filozofii, jež se nehodí do odborných článků a často ani do přednášek. Snažím se ty jednohubky dělat tak, aby to bylo zábavné, ale zároveň to stimulovalo myšlení. S&nbsp;myšlenkami si rád pohrávám, a přesně o tom to má být. Dnes, kdy máme všichni neustále po ruce mobil, na takové to neplánované, spontánní myšlení často doslova není čas. Lidé jsou neustále něčím zaměstnaní, a s mobilem pro jistotu chodí dokonce i na záchod, aby náhodou nemuseli o něčem chvilku přemýšlet.</p><p><strong>Děláte to i vy?</strong></p><p>Jasně, dneska chodí s&nbsp;mobilem na záchod každý (smích). Ale je to škoda. V&nbsp;nestřežených chvilkách přicházejí ty nejlepší myšlenky. Proč myslíte, že pořád platí, že nejlepší nápady přicházejí ve sprše? Protože to je snad to poslední místo, kam zatím stále chodíme bez telefonu, a tam necháváme svou mysl konečně plynout. Až dorazí voděodolné telefony, ztratíme i ten poslední moment sebereflexe. Je opravdu důležité se na chvíli odstřihnout a nechat emoce nahromaděné za celý den vyplavat na povrch.&nbsp;</p><p><strong>O čem přesně je vaše práce?</strong></p><p>Odborně zkoumám zejména politické teorie a pak různé morální otázky. V&nbsp;běžném životě se však, podobně jako všichni ostatní, snažím porozumět světu kolem sebe a hledám odpovědi na otázky o smyslu života, svobodě, pravdě. Je hrozně důležité ukazovat, že předmětem filozofických úvah a interpretací nemusí být jenom Platón a další „velcí“ filozofové, ale že filozofie se dá dělat nad jakýmkoliv textem. Interpretovat můžeme všechno kolem nás.</p><p><strong>Proto jste u prvního dílu Filozofických jednohubek sáhl po Pipi Dlouhé punčoše?</strong></p><p>Vloni to byla nejoblíbenější kniha mojí dcery a za poslední rok jsem ji četl snad desetkrát. Během předčítání jsem postupně odkrýval různé roviny textu od dětské psychologie až po společenskou kritiku. Postupně jsem došel ke třem radikálně odlišným interpretacím tohoto zdánlivě jednoduchého textu.<span>&nbsp;</span></p><p><strong>Jakým?</strong></p><p>Na povrchu můžeme Pipi číst jako dokonalou dětskou fantazii o svobodě. V&nbsp;dětských očích je přece úžasné jít spát, kdy já chci, nemuset chodit do školy a dát si palačinky třeba o půlnoci. Když jdete ale pod povrch, najednou čtete kritiku tehdejšího středostavovského Švédska, které vychovává děti tak, že v&nbsp;nich zcela zabíjí kreativitu a zábavu. Děti mají být hlavně poslušné a čisté. A když jdeme ještě víc do hloubky, máme před sebou neveselou zprávu o sirotkovi, který se musí vyrovnávat s&nbsp;těžkým traumatem.</p><p><strong>O čem jste natáčel teď?</strong></p><p>O barvách a jejich vnímání, což je filozoficky velmi zajímavé. Svět vnímáme v&nbsp;barvách, každý vidí, že tráva je zelená a obloha modrá. Až na to, že to není pravda. Téměř žádná ze starověkých civilizací neměla slovo pro modrou. Ani jednou se v Iliadě a Odysseji nedozvíme, že moře je modré, oni to prostě neviděli. Takže to, jak vidíme barvy, je i kulturně podmíněné – barvy jsme museli objevit. A trvalo to tisíce let, podobně jako vynález kola nebo kompasu. Dokládá to dokonce empirický výzkum, který ukazuje, že primitivní kmeny v&nbsp;Namibii nedokážou na obrázku s&nbsp;osmi zelenými čtverci a jedním modrým označit právě ten modrý. Vyplývá z&nbsp;toho, že abychom viděli, potřebujeme právě ta slova. To je důležitý filozofický bod. Musíme mít naučený a zažitý koncept modré, abychom modrou viděli.&nbsp;</p><p><strong>Měl jste k&nbsp;interpretaci ještě jedno téma. Jaké?</strong></p><p>Druhým tématem byla kniha Právo na sex od oxfordské filozofky Amiy Srinivasan, která řeší kulturní podmíněnost toho, kdo se nám zdá a nezdá atraktivní. Je to vlastně podobné jako s&nbsp;barvami. Zdálo by se, že to, co nám přijde sexuálně atraktivní, je dané od přírody, někde v&nbsp;primitivní části našeho mozku. Ale není tomu tak, je to podmíněno kulturně, historicky, ale například i politicky. Pak se můžeme ptát nejenom na to, jestli nám něco přijde atraktivní, ale také na to, jestli je to v&nbsp;pořádku. Srinivasan například analyzuje, že naše patriarchální společnost udržuje ženy v&nbsp;podřízeném postavení i tím, že často považuje hlasitě mluvící ženy, jež se nebojí „bouchnout do stolu“, za méně atraktivní než pasivní puťky sedící v&nbsp;koutě. A to celé vyvolává spousty fascinujících otázek. No, poslechněte si to sami.</p><p><strong>Vyjadřujete se ale i k&nbsp;aktuálnímu dění. Třeba k uzákonění dvou pohlaví na Slovensku.</strong></p><p>To byla zrovna nejdiskutovanější politická otázka – jak se to má s&nbsp;muži, ženami a jejich pohlavím. A došlo to až tak daleko, že kvůli tomu prošla novela Ústavy, která podle politiků měla tuto otázku definitivně vyřešit. Přitom je to filozofické téma, k&nbsp;němuž má co říct i takový Platón.</p><p><strong>A co by řekl?</strong></p><p>Zjednodušeně bychom asi mohli říct, že Platón chce běžné předměty kategorizovat podle toho, jaké ideje v&nbsp;nich sídlí. V&nbsp;případě stromu je to esence stromovitosti, u ženy její metafyzická idea nebo esence ženskosti. To je ale v&nbsp;jádru velice zvláštní představa. Za mě označení „muž“ a „žena“ – a vlastně ani žádné jiné – není metafyzické, ale závisí na kontextu. Někdo může být „mužem“ ve spoustě kontextů, ale na vesnickém běžeckém závodu, kde se rozdělují „muži“, ženy“ a „senioři nad 50 let“ mužem nebude, pokud tedy má nad 50 let. Když k&nbsp;nám pak například v&nbsp;restauraci přijde někdo v&nbsp;podpatkách a sukni a prezentuje se jako žena, pak je to pro nás ve společenském kontextu jednoznačně žena. A označit ji jinak je projevem hulvátství.</p><hr><p><em><span>„Svět vnímáme v&nbsp;barvách, každý vidí, že tráva je zelená a obloha modrá. Až na to, že to není pravda. Téměř žádná ze starověkých civilizací neměla slovo pro modrou. Ani jednou se v Iliadě a Odysseji nedozvíme, že moře je modré, oni to prostě neviděli. Takže to, jak vidíme barvy, je i kulturně podmíněné – barvy jsme museli objevit. A trvalo to tisíce let.“</span></em></p><hr><p><strong>Epizodu o dění na české politické scéně nechystáte?</strong></p><p>Já jsem vlastně chtěl být apolitický alespoň těch prvních pár epizod. Zatím to mám schované v&nbsp;šuplíku. Nechci se pasovat do role politického analytika. Jsem velmi optimistický člověk a většinou vůbec nedokážu odhadnout, co se reálně stane, jsem tedy mizerný prognostik.&nbsp;</p><p><strong>Proto jste se vrhnul raději na zkoumání politické filozofie?</strong></p><p>Vždycky mě zajímala politická témata a v&nbsp;rámci filozofie si můžu hrát s&nbsp;teoretickými ideami a nemusím každý večer sledovat zprávy a deprimovat se jimi. Politiku sleduji raději zpovzdálí. Vždy jsem měl spíš teoretický mozek a bavilo mě přemýšlet o&nbsp;teoretických strukturách. I když především o takových, jež můžou mít nějaký reálný společenský dopad.&nbsp;</p><p><strong>Zaměřujete se na liberalismus, proč jste si vybral zrovna tento směr?</strong></p><p>Vyrůstal jsem na Slovensku ve velmi katolickém prostředí, takže jsem si v&nbsp;sobě musel zpracovat ten moderní konflikt mezi liberalismem a konzervativismem. Velmi mě to ovlivnilo a někde tam vidím prvopočátky svého zájmu o tuto oblast. Zajímalo mě proto, jakým způsobem je možné být liberální.&nbsp;</p><p><strong>Jde být dneska liberální?</strong></p><p>V&nbsp;tomto ohledu se nacházíme v&nbsp;zajímavém dějinném okamžiku. V&nbsp;minulosti platilo, že každá další generace byla o něco liberálnější než ta předtím. Ale v&nbsp;současné době se to zase trošku obrací, protože nejnovější data ukazují, že dnešní dvacetiletí muži jsou naopak trochu konzervativnější, než jsou současní třicátníci. Pozorujeme genderový předěl, který ukazuje, že současné dvacátnice jsou liberálnější než třeba třicátnice, ale pro chlapce je to přesně naopak, ti se stávají v&nbsp;jistém smyslu naopak tradičnějšími. Tato situace je naprostou novinkou, jež nemá v&nbsp;moderních dějinách obdobu. Osobně vážně nevím, co tento střet přinese, ale bude to zajímavé.&nbsp;</p><p><strong>O liberalismu jste dokonce napsal knihu.</strong></p><p>Jmenuje se Liberálové a ti druzí, je psaná populárně-naučnou formou, aby si ji mohl přečíst opravdu každý. Snažím se filozoficky uchopit současné politické diskuse a rozebrat pohledy na určitá sporná témata jako feminismus a práva homosexuálů nebo přerozdělování bohatství.&nbsp;</p><p><strong>Pracujete teď na nějaké další?</strong></p><p>Momentálně píšu články a dílčí analýzy na téma politické legitimity, které se stanou základem knihy pro moji habilitaci. Ve vztahu k&nbsp;demokracii a demokratické legitimitě se snažím tvrdit, že mít volby nestačí. Spousta lidí říká, že demokracie rovná se volby a každá vláda, která vzejde z voleb, je automaticky demokratická, a tím pádem legitimní. Ale já si troufám tvrdit, že k tomu je potřeba určitá míra reálné podpory od lidí. Vláda, která vzešla z&nbsp;voleb a všichni ji nenávidí, určitý druh legitimity jednoduše ztratila.&nbsp;</p><p><strong>Jaký je podle vás dnešní svět?</strong></p><p>Dovolím si nepolitickou odpověď: Svět je krásný. A pro nás je často takový, jaký si ho uděláme. Záleží tedy, jak moc se necháme ovlivnit děním okolo nás.</p><hr><p><strong>Matej Cíbik, Ph.D.</strong> (1985) Slovenský filozof, který působí v&nbsp;Centru pro etiku Fakulty filozofické UPCE. Věnuje se etice a politické filozofii, teoriím spravedlnosti a úloze rovnosti ve společnosti. Studoval na Karlově univerzitě v Praze, Středoevropské univerzitě v Budapešti a na London School of Economics. Nyní střídavě působí v&nbsp;Pardubicích a ve Vídni. Díky stipendiu Marie Curie Sklodowské se dostal na tamní Středoevropskou univerzitu, kde pracuje na svém projektu a zkoumá otázky politické legitimity. Moderuje Filozofické jednohubky a je autorem například populárně-naučné knihy Liberálové a ti druzí.</p><hr><h3><span><strong>Filozofické jednohubky o světě, jeho smyslu a tak vůbec vydává Matej Cíbik vždycky v neděli. Poslechnout si jeho netradiční interpretace můžete </strong></span><a href="https://ff.upce.cz/ff/filozoficke-jednohubky"><span><strong>tady</strong></span></a><span><strong>.</strong>&nbsp;</span></h3><p><span>TEXT&nbsp;Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner</span></p><p><em>Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Â鶹APP&nbsp;MY&nbsp;UPCE, vydání č. 116, v tištěné i&nbsp;</em><a href="/sites/default/files/public-files/myupce/116/index.html"><em>on-line podobě</em></a><em>.</em></p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg" width="5475" height="3650" alt="Matej Cíbik" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=HdP4XkA7 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=gVbjVs4d 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=aoGBK3U- 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=lTbk2g3Q 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=8o9wQT5k 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=0xTgOJ39 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=RrxYJPFh 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=l4FL2bK6 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=ZpxFdS3v 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=fDxNJsIB 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=ZTi_1OzE 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=ql5b2Xau 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=rat-bqtE 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=0b0nlHbD 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-03/mgr-pavla-svitkova/dsc1364131940.jpg.webp?itok=4A5rwWMk 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Na střed (výchozí) </div> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/upce" hreflang="cs">UPCE</a> </div> Mon, 09 Mar 2026 10:06:51 +0000 Mgr. Pavla Svítková 47996 at Tomáš Boukal o životě na Sibiři: Řada lidí se po rozpadu SSSR upila k smrti. Věří tady na sněžného muže /tomas-boukal-o-zivote-na-sibiri-rada-lidi-se-po-rozpadu-sssr-upila-k-smrti-veri-tady-na-snezneho <span>Tomáš Boukal o životě na Sibiři: Řada lidí se po rozpadu SSSR upila k smrti. Věří tady na sněžného muže</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/8066">Ing. Jan Pražák</a></span> <span><time datetime="2026-02-03T09:49:56+01:00" title="Úterý, Únor 3, 2026 - 09:49">Út, 02/03/2026 - 09:49</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=47671&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="jfKNOYe7nrKSv7FhxeuZgc8CyYbqTHBltrymocAywoo"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Etnolog Tomáš Boukal z </strong><a href="https://studuj.upce.cz/fakulta-filozoficka#block-kraken-theme-views-block-programy-block-2"><strong>Katedry sociální a kulturní antropologie</strong></a><strong> FF UPCE byl hostem podcastu SVĚTOVÍ.&nbsp;</strong></p><p>Tomáš Boukal prožil několik let na Sibiři v Altajské republice, kterou procestoval křížem krážem a věnoval se výzkumu života ruských přírodních národů. V podcastu se dozvíte, jak Sibiřany poznamenal rozpad SSSR, co vyprávějí legendy o lidožravém sněžném muži nebo jak se osamělí lidé na Sibiři (ne)vyrovnávají s alkoholem.&nbsp;<br><br>Užijte si poslech!</p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png" width="1919" height="1079" alt="Etnolog Tomáš Boukal FF UPCE" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=OZ4YroCP 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=qLMIy7nH 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=0wqvL3cA 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=0mqm5HfK 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=bhBzieBi 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=EoB2ArYo 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=u0zKVf28 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=XFkFYb6f 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=RE1ekt84 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=GLRouK4g 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=h5gxfyO0 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=9bIoZIYb 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=P8_ztcsp 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=T9jqqKhN 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2026-02/ing-jan-prazak/tomasboukalsvetovi130592.png.webp?itok=JOi3rhWC 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> false </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Odshora </div> <div> <div>Variabilní obsah</div> <div> <div class="video-kontejner"> <iframe src="https://www.youtube-nocookie.com/embed/4sVsQ_yjc8w?controls=1&amp;start=0&amp;rel=0&amp;hl=cs&amp;modestbranding=1" title="YouTube video player" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe> </div> </div> </div> <a href="/klicove-slovo/kska" hreflang="cs">KSKA</a> <a href="/klicove-slovo/popularizaceff" hreflang="cs">popularizaceFF</a> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/ff" hreflang="cs">FF</a> </div> Tue, 03 Feb 2026 08:49:56 +0000 Ing. Jan Pražák 47671 at V zajetí umění: rozhovor s restaurátorkou Věrou Sejkorovou Kašparovou /zajeti-umeni-rozhovor-restauratorkou-verou-sejkorovou-kasparovou <span>V zajetí umění: rozhovor s restaurátorkou Věrou Sejkorovou Kašparovou</span> <span><a title="Zobrazit profil uživatele." href="/user/15108">Mgr. Pavla Svítková</a></span> <span><time datetime="2025-08-28T09:05:46+02:00" title="Čtvrtek, Srpen 28, 2025 - 09:05">Čt, 08/28/2025 - 09:05</time> </span> <drupal-render-placeholder callback="Drupal\node\NodeViewBuilder::renderLinks" arguments="0=46060&amp;1=rss&amp;2=cs&amp;3=&amp;4" token="d8kKWKUvchxNjDjtLbLb2YSuxje7_kmrxUCSUfk8N8M"></drupal-render-placeholder> <div><p><strong>Jako malá splývala s obrazy v kostele a už v páté třídě chtěla studovat Fakultu restaurování. Dnes na ní Věra Sejkorová Kašparová vyučuje, samozřejmě také restauruje a celý její život se točí kolem umění. Tak, jak si už v dětství přála.</strong></p><p><strong>Do jakého uměleckého období byste se chtěla podívat?</strong></p><p>Mám velmi ráda baroko a specializuju se na něj i profesně, takže nejspíš sem. Ale jen tak na den, nasát atmosféru. Jsem ráda za to, kde a kdy žiji.</p><p><strong>Čím vás okouzlilo?</strong></p><p>Jednoznačně svou ikonografií. Baví mě zkoumat smysl a význam daného uměleckého díla, poznávat, kdo, proč a jak je vyobrazen, vše má totiž svůj význam. Ikonografické programy konkrétních památek mě zajímají především v&nbsp;sakrálním prostředí.</p><p><strong>Jak jste se k&nbsp;umění dostala?</strong></p><p>Pocházím z&nbsp;věřící rodiny a jako malá jsem s&nbsp;rodiči chodila každou neděli do kostela na bohoslužbu, kde jsem si prohlížela obrazy. Obklopovaly mě a já měla pocit, že jsem doslova jejich součástí. Moji prapředci navíc postavili kapli v&nbsp;malé obci Vlčkov a starali se o ni, takže mám pocit, že jsem jím celý život neustále obklopena. Zároveň mám úctu k&nbsp;počinům předků, které bychom měli poznávat, vážit si jich a zachovávat je pro další generace.&nbsp;</p><p><strong>Ovlivnilo výběr vašeho povolání i město Litomyšl?</strong></p><p>Dá se říct, že jo. Litomyšl mám velmi ráda. Pocházím z&nbsp;nedaleké vesnice, ale v&nbsp;Litomyšli se od dětství pohybuji téměř denně. Ovlivnili mě ale především lidé, se kterými jsem se tam postupně setkávala. Už moje učitelka ve výtvarném studiu mi říkala, že mám v&nbsp;sobě neobvyklou pečlivost. Chtěla jsem být taky malířkou a okolo umění se točit. Od páté třídy jsem věděla, že chci studovat Fakultu restaurování. Tam jsem potkala Jiřího Kašeho, který stál u zrodu naší fakulty, a ten mě neustále nabádal, ať dějiny umění rozhodně vystuduju, abych oba obory mohla propojit. A tak jsem na magisterském stupni vedle restaurování studovala souběžně ještě dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě v Praze.</p><p><strong>Jdete na fakultě v&nbsp;jeho stopách?</strong></p><p>Snažím se, byl mi velkým vzorem. Na fakultě učím moje milované baroko, malířství a křesťanskou ikonografii coby výklad sakrálního umění a jeho atributů. Restaurování a dějiny umění se skvěle doplňují. A kolegové historici umění mě upozorňují na to, že se na umělecká díla dívám jinak, že dokážu hned rozpoznat použitou techniku, což prý u historiků nemusí být samozřejmostí. Sama u sebe nic mimořádného nevidím, ale zřejmě to souvisí s výtvarnou průpravou.</p><p><strong>Chodí si k&nbsp;vám pro radu?</strong></p><p>Chodí. Každý se může při hledání informací o&nbsp;díle dostat do slepé uličky. Zasadit ho do kontextu doby je z&nbsp;hlediska další práce hrozně důležité, a ne vždycky je tento proces snadný. Můžu jim poskytnout nový pohled nebo pomoci s výzkumem. Mezioborová spolupráce je zásadní.&nbsp;</p><p><strong>Jak se na díla díváte?</strong></p><p>Všímám si především detailů, které mě postupně vedou k&nbsp;dalšímu poznání. Vždycky je v&nbsp;nich hlubší smysl, a mnohdy dokonce ukrývají příběh. Dost často odkazují nejen na světce, ale jsou tam další výklady – kdo nechal obraz vymalovat, kde se tam ten světec vzal, jak to souvisí se zasvěcením kostela, často to bývá propojené i s&nbsp;donátorem, který se na obraz nechal vymalovat například v podobě kryptoportrétu a takových odkazů tam může být celá řada. Je to taková detektivní práce.</p><p><strong>Jaký příběh jste například vyčetla?</strong></p><p>Při archivní práci se může podařit objevit informace například o autorovi díla jako třeba u autora výmalby kostela, která je v&nbsp;literatuře připsaná jinému malíři. Nebo dohledat bozzeto (náčrt) oltářního obrazu k&nbsp;hlavnímu oltáři v&nbsp;kostele v&nbsp;Uhříněvsi od pozdně barokního malíře Jana Petra Molitora, které se dnes nachází zřejmě v&nbsp;Polsku v&nbsp;soukromé sbírce.</p><p><strong>Když si obrazy v&nbsp;kostele prohlížíte dnes, přemýšlíte o tom, že by si zasloužily zrestaurovat?</strong></p><p>K&nbsp;takovému hodnocení sklouzávám často. Svou prací jsem tak trochu postižená a hledám defekty. Vím, na co mám koukat, tak na to koukám (smích). Pohledem z&nbsp;boku zjistím, jestli jsou na obrazu nějaké retuše. Nebo si řeknu, že tohle není udělané zrovna dobře a mělo by to projít dalším zásahem.<span>&nbsp;</span></p><p><strong>Učíte číst v&nbsp;dílech i studenty?</strong></p><p>Vedu je k&nbsp;tomu, aby si všímali právě detailů a zaměřili se na ně. Mohou jim v&nbsp;mnohém ulehčit práci a nabídnout nové výklady. Mě samotnou to hrozně baví a detailů si všímám nejen při&nbsp;práci, ale i když jedeme s&nbsp;rodinou třeba na výlet. „Maminko, kolik kostelů dneska bude?“ ptají se mě moje děti a po výletech mi zase hlásí, že v&nbsp;zámecké kapli viděly křížovou klenbu a že tam měli interiér barevně sladěný (smích).</p><p><strong>Odkud se k vám díla dostávají?</strong></p><p>To je různé. Na fakultě dlouhodobě spolupracujeme s některými institucemi, které nám díla pravidelně dodávají. Například Oblastní archiv v&nbsp;Litoměřicích a Okresní archiv v Mostu, odkud už roky restaurujeme důlní plány na pauzovacím papíru. Dále to jsou galerie, muzea, ale i soukromí zadavatelé a farnosti.</p><p><strong>Vyhledávají vás jen kvůli restaurování?</strong></p><p>Soukromé osoby se často poptávají, o jaké dílo se jedná a jakou má cenu. Někteří nás vyhledávají sami, a občas se dokonce stane, že potkáme někoho na ulici s&nbsp;tím, že by chtěl zrestaurovat nějaké dílo a třeba se i nakonec na práci domluvíme. Mnohdy ale nemají na restaurování dost prostředků. Někteří se do oprav pustí i sami, třeba když natřou křížek v&nbsp;poli nějakou barvou, což na jednu stranu chápu, protože ho chtějí zachránit, ale paradoxně mu spíš ublíží… Nebo se ptají, jestli jim poradíme, „jak snadno a rychle“ obrazu pomoct, jak ho sami opraví v&nbsp;domácím prostředí, což samozřejmě neradi vidíme.</p><p><strong>Berete k&nbsp;restaurování každé dílo?</strong></p><p>Hodně si vybíráme. Snažíme se, aby naši studenti přišli do kontaktu s&nbsp;maximem nejrůznějších technik a uměli je správně použít. Každoročně k&nbsp;nám přicházejí díla třeba z Vlastivědného muzea v Olomouci, které využíváme pro bakalářky i semestrální práce. Tam už přesně vědí, co hledáme (smích).</p><p><strong>A co tedy hledáte?</strong></p><p>Dílo, které je „ideálně“ hodně poškozené – a to jak mechanicky, tedy různými škrábanci a šrámy, tak částečně znehodnocené působením nejrůznějších živlů. Každý si představuje, že se obrazy „válí“ na půdě nebo ve sklepě, jsou zaprášené, tak to ale většinou není. Naše nasmlouvané instituce mají i takto poničená díla, jsou sice správně uskladněná, ale v&nbsp;minulosti prošly nějakým negativním působením, a teď jen čekají na správnou chvíli.</p><p><strong>Rozhoduje o přijetí díla do ateliéru i to, kam se bude následně vracet?</strong></p><p>Určitě ano. S&nbsp;díly mají jejich majitelé většinou nějaký záměr. Plánují je třeba vystavit ve zrekonstruovaných místnostech zámků, faráři je často chtějí pověsit do&nbsp;kostelů nebo se stávají součástí expozic, některá se vracejí zpět do depozitářů v&nbsp;archivech. Pokud má být dílo po restaurování vystaveno, musíme už při práci na něm vzít v&nbsp;potaz, kde bude umístěno, podmínky jako teplota, vlhkost i světlo. Tím se nastaví, jak dlouho může být dílo vystaveno. Při naší práci zohledňujeme řadu faktorů. Má-li dílo dále sloužit divákovi v&nbsp;galerii nebo být třeba v&nbsp;sakrálním prostředí a sloužit věřícímu k&nbsp;osobní úctě, snažíme se díla retušovat, aby defekty nerušily. Pro nás jsou však stále rozeznatelné. Jinak ale přistupujeme k&nbsp;artefaktům archivní povahy.&nbsp;</p><p><strong>Mají taková díla vypadat jako nová?</strong></p><p>Slovo nový není správný výraz. Některé zásahy totiž nemusejí být pro dílo vhodné. Jde spíš o to, aby diváka na díle vizuálně a esteticky zásadně nic nerušilo. Je samozřejmé, že návštěvník zámku chce vidět díla krásně opravená a dívat se na obrazy členů šlechtických rodů, představitele církve, na kterých ho nic neruší a nepoutá výrazně jeho pozornost.&nbsp;</p><p><strong>Pracovali jste někdy na obrazu, který měl malbu rozmazanou nebo úplně vydřenou? Napadá mě slavný obraz Whistlerova matka, který v&nbsp;jednom filmu takto zničil mistr Bean.</strong></p><p>Myslíte, že z&nbsp;něj třeba někdo velmi důkladně utíral prach? Ano, i to se bohužel stává… Většinou si s&nbsp;tím umíme poradit, každopádně záleží na míře poškození.</p><p><strong>Co s&nbsp;tím tedy uděláte?</strong></p><p>Malba se dá vždycky rekonstruovat tím, že ji „domalujete“. Musíte ale postup zkonzultovat s&nbsp;dalšími odborníky i samotným investorem. Nemůžete ale vzít jakoukoliv barvu a pustit se do toho. V&nbsp;díle by to totiž mohlo vyvolat chemické reakce a poškodit ho ještě víc. Je třeba zohlednit techniku a materiálové složení. Umění se v&nbsp;průběhu času liší jak vizuálně, tak skladbou materiálu, který malíři využívali. Odkazovali se na učení starých mistrů, přebírali jejich receptury. I my dnes se stále častěji vracíme k&nbsp;přírodním materiálům.</p><p><strong>Dotyčný to ve filmu vyřešil tak, že pravý obraz nahradil plakátem.</strong></p><p>Fotoreprodukce je dnes naprosto běžná. Některé instituce takto nahrazují originály, které používají na výstavách, čím dál častěji. A je to i z&nbsp;toho důvodu, aby originály netrpěly právě světlem. Je to takový trend a laik to absolutně nepozná.&nbsp;</p><p><strong>Vy to ale poznáte…</strong></p><p>Poznám a pak si řeknu, že bych moc ráda viděla originál, prozkoumala ho zblízka a třeba si na něj i sáhla (smích).</p><p><strong>Jaká díla se vám dostala do rukou?</strong></p><p>Jsou to nejrůznější betlémy, skici různých malířů, přípravné kresby, maškarní masky, důlní plány, papírový oltář nebo manýristická kresba. Náš obor je opravdu široký, papír je všude okolo nás a používal se v&nbsp;mnoha odvětvích. Některá díla jsou vyrobená z&nbsp;kvalitního ručního papíru, některá z odpadového materiálu nebo jsou vytvořená na tom, co bylo zrovna po ruce, protože se nepředpokládalo, že by se mohla uchovat stovky let. To se týká například přípravných skic a návrhů.</p><p><strong>Pracovala jste na nějakém opravdu zajímavém?</strong></p><p>Velmi zajímavá byla skica Emila Fily. Byla to kresba uhlem, tedy prašná technika, navíc na balicím papíře, který sám o sobě nemá úplně kvalitní vlastnosti, byl potrhaný a náchylný k&nbsp;dalšímu poškození. Byl to docela oříšek, protože kresba byla oboustranná a chtěli jsme prezentovat obě strany. Restaurovala jsem také grafiku od Andrleho. Hodně zajímavé bylo restaurování papírového lidového oltáře z&nbsp;malé kapličky od Železného Brodu. Občas se dokonce během restaurování poštěstí odhalit zajímavé autorství jako třeba v&nbsp;případě obrazu <em>Portrét dívky</em>, který restaurovala naše studentka Markéta Svobodová. <em>(Příběh tohoto obrazu najdete v časopisu MY UPCE číslo 112, dostupném i </em><a href="/sites/default/files/public-files/myupce/112/112.html"><em>online</em></a><em> – pozn. red.)</em></p><p><strong>Čeká vás teď nějaká hezká práce?</strong></p><p>Věřím a doufám, že se poštěstí a budeme v&nbsp;ateliéru restaurovat soubor nově objevených asi 80 papírových figur spojených se svatojánskou tematikou. Je to něco jako betlém, figury s&nbsp;dřevěnou armaturou, které se každoročně vystavovaly při svatojánských svátcích. Už loni se povedlo zrestaurovat na fakultě tři figury z&nbsp;toho souboru. Zajímavostí je také to, že je to soubor z&nbsp;konce 18. století, takže opravdu něco ojedinělého. Každé dílo je ale zajímavé, pro restaurátora není rozhodující, jak moc známé dílo to je, zda je to lidovka nebo dílo významného autora. Přistupujeme ke všemu se stejnou péčí, aby byl výsledek co nejlepší, a to je nejdůležitější.</p><p><strong>Baví vás víc o umění vykládat, nebo ho restaurovat?</strong></p><p>To nemůžu jednoznačně říct, baví mě obojí, protože se to skvěle propojuje. Z&nbsp;restaurování mám velký respekt. Jsem ráda, že můžu být díly obklopena každý den, navíc v&nbsp;tak úžasných prostorách Fakulty restaurování. Když na fakultu přijede návštěva nebo o prohlídku projeví zájem veřejnost, ráda se toho ujímám a seznamuji je s&nbsp;tím, co se za dveřmi fakulty nalézá. Na katedře humanitních věd se navíc cítím jako doma.</p><hr><p><span><strong>MgA. Mgr. Věra Sejkorová Kašparová</strong> vystudovala Restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru a souvisejících materiálech, Restaurování a konzervace děl knižní kultury na Fakultě restaurování a Dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě. Od roku 2022 působí na Fakultě restaurování Univerzity Â鶹APP jako asistent v Ateliéru restaurování uměleckých děl na papírové a plátěné podložce a od dubna už pouze na Katedře humanitních věd, kde se zabývá křesťanskou ikonografií a barokním uměním v Čechách.&nbsp;</span></p><hr><p><span>TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Archiv Věry Sejkorové Kašparové</span><br><span>T</span><em>ento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Â鶹APP&nbsp;MY&nbsp;UPCE, vydání č. 114, v tištěné i&nbsp;</em><a href="/sites/default/files/public-files/myupce/114/index.html"><em>on-line podobě</em></a><em>.</em></p></div> <div> <div>Obrázek</div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg" width="672" height="448" alt="MgA. Mgr. Věra Sejkorová Kašparová" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=bT-fo4Yi 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=ZRuBaDaz 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=WYq1co6h 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=OlQdDdvR 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=uWdHNX7J 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=lTvjqx7g 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=_ArHKJf8 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=qbu8PhPq 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=eon6RGn5 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=ZYk3zbOm 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=-SLBO6L7 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=wzLGDi1W 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=QyZ__H6j 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=sKDniXYd 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/8475341944139005122433.jpg.webp?itok=4YxU5zrf 2240w" sizes="1224px"> </div> <div> <div>Rozšířit fotografii na webu UPCE</div> true </div> <div> <div>Zarovnání fotky</div> Na střed (výchozí) </div> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg" width="1984" height="1488" alt="MgA. Mgr. Věra Sejkorová Kašparová" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=QXhdeohM 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=1E3wcfrN 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=rohJsOy3 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=sMFBhikw 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=2jFW5t8A 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=QaCcustf 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=9R-4vP1M 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=yggFUMuB 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=ls37V3as 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=eiwIkdz6 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=OTXNCMD2 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=GXCCEH4B 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=0P0Fe4n3 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=GscB0Ubv 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/48972961713587822553656122693624226611669546n122434.jpg.webp?itok=XAyBw3Os 2240w" sizes="1224px"> <img loading="lazy" src="/sites/default/files/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg" width="3024" height="4032" alt="MgA. Mgr. Věra Sejkorová Kašparová" class="image" srcset="/sites/default/files/styles/160/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=y7jB4PBu 160w, /sites/default/files/styles/240/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=jMT-inWC 240w, /sites/default/files/styles/320/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=OjbSMnFR 320w, /sites/default/files/styles/480/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=bsgksk3S 480w, /sites/default/files/styles/640/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=Qb7qKTx3 640w, /sites/default/files/styles/800/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=ti97PyuQ 800w, /sites/default/files/styles/960/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=W_Rj0cw_ 960w, /sites/default/files/styles/1120/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=m-jrJ27Y 1120w, /sites/default/files/styles/1280/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=oHGuktJJ 1280w, /sites/default/files/styles/1440/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=I6mjjzuB 1440w, /sites/default/files/styles/1600/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=TEZSxgSW 1600w, /sites/default/files/styles/1760/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=BQ1rqHKM 1760w, /sites/default/files/styles/1920/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=YBNgrkua 1920w, /sites/default/files/styles/2080/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=dw6IU6jU 2080w, /sites/default/files/styles/2240/public/images/2025-08/mgr-pavla-svitkova/kurz122436.jpg.webp?itok=caw5-b_7 2240w" sizes="1224px"> <div> <div>Typ</div> <a href="/typ-aktuality/osobnosti" hreflang="cs">Osobnosti</a> </div> <div> <div>Útvar (kvůli odkazu v přehledu novinek a odběrům na intranetu)</div> <a href="/utvary/upce" hreflang="cs">UPCE</a> </div> Thu, 28 Aug 2025 07:05:46 +0000 Mgr. Pavla Svítková 46060 at